Základní principy Teoversa a poznání (2)
Základní principy poznání
I pro poznávací proces platí jeden z principů Teoversa, tj. že vše je relativní. Jediné, co se dá absolutně vyjádřit je, že vše je jinak.
Tak jako u principů Teoversa se dá říct, že pochopení principů poznávacího procesu nám umožňuje poznávat Teoversum komplexně a bez předsudků. Některé uváděné principy jsou na pomezí mezi principy Teoversa a principy poznávacího procesu a jejich začlenění do té či oné kategorie jsem učinil po delším váhání a není nutné je brát jako dogma.
Základní principy poznání
1. Existuje více úrovní a rovin poznání
2. Zákon zachování informace
3. Vše je v neustálém procesu změny
4. Vše se vším souvisí
5. Poznání je relativní a funguje na principu rezonance
6. Poznání je procesem mnohasmyslovým
1. Existuje více úrovní a rovin poznání (bytí, vědomí)
Osobně považuji tento princip za nejdůležitější v procesu poznávání a obávám se, že bez jeho pochopení není možné dosáhnout vyššího poznání, protože zdánlivá rozpornost popisů skutečnosti z různých úrovní a rovin poznání je limitujícím faktorem.
Dříve byly pro normální lidi roviny poznání takřka sjednoceny do jedné úrovně. Věda a náboženství byly téměř jednotné a nerozporné. Dalo by se zjednodušeně říct, že byly vnímány pouze dvě roviny. Bůh jako samostatná od všeho oddělená entita jako stvořitel a hlavní hybatel, a stvořený svět.
Dnes je situace i pro běžného člověka (ovšem z kategorie hledajících) podstatně komplikovanější. Když vše zase velmi zjednoduším, dají se úrovně poznání roztřídit přibližně na 5 stupňů.
1. Absolutní mysl, Absolutno, Transcendentální Bůh
2. Světová mysl, Stvořitel, stvořený svět
3. Duch, vyšší světy, vyšší dimenze,
4. Duše, astrální svět, 4. dimenze (hustota), reinkarnace
5. Tělo, časoprostor, hmota, 3D realita, Vesmír
Tyto škatulky jsou zde zejména pro názornost, pro jednodušší pochopení toho hlavního, co chci sdělit, takže rozhodně není nutno polemizovat s obsahovou náplní jednotlivých škatulek.
Problém současného převládajícího paradigmatu je v tom, že uznává pouze 5. úroveň a není tak nejen ochoten, ale ani schopen diskutovat o fenoménech z vyšších úrovní, když tvrdí, že tyto vyšší úrovně již neexistují. Pro vysvětlení jevů, k jejichž pochopení je nutné připuštění existence vyšších úrovní, pak tvoří velmi krkolomné a nepravděpodobné teorie.
Totéž se však dá říct i o dalších „věřících“, kteří jsou schopni akceptovat 4. úroveň možná spolu s 2. úrovní, ale již ne další a tak ulpívají na dogmatech, která se z pohledu logiky (případně informací z vyšších úrovní), jeví neudržitelná.
Je velice důležité si vždy uvědomit, z které úrovně informace přicházejí a podle toho s nimi pracovat a porovnávat je s informacemi jinými a posuzovat tak i jejich rozpornost s těmito jinými informacemi. Kromě více úrovní jsou tu i paralelní roviny jedné úrovně např. ekonomika, politika, věda, rozvoj technologií. Pochopení vyšší úrovně umožňuje sjednocení těchto paralelních rovin nižší úrovně. Na obrázku je velmi jednoduchý model úrovní a paralelních rovin pro snazší představu.
Nejsrozumitelnějšími analogiemi pro pochopení obtížně pochopitelné skutečnosti jsou modely. Představme si válec ve čtyřech soustavách (viz obrázky).
V 1. soustavě, která je tvořena 3 prostorovými a 1 časovou dimenzí, pozorovatel, který vnímá tak jako v prostorových dimenzích i v časové dimenzi delší časový úsek najednou, vidí mnoho válců vytvářejících zdánlivě jeden celistvý mnohoválcový útvar. Každý z válců zobrazuje válec v jednom časovém okamžiku.
Ve 2. soustavě, která je tvořena 3 prostorovými dimenzemi, což je naše běžná zkušenost, vnímá pozorovatel jeden třírozměrný válec.
Ve 3. soustavě, která je tvořena 2 prostorovými dimenzemi (tedy plochou) vnímá pozorovatel průnik válce do plochy, což v základních polohách může být obdélník, kruh nebo elipsa.
Ve 4. soustavě, která je tvořena 1 prostorovou dimenzí, tedy přímkou, vnímá pozorovatel průnik válce do přímky, což je úsečka.
Nyní si představme hypotetické obyvatele každé ze soustav. Všichni pozorují ten samý objekt, ale každý z nich vidí něco jiného. Každý je také přesvědčen, že právě to, co vidí on, je ten pravdivý odraz skutečnosti a ti ostatní že se musí mýlit. Dokonce i v rámci jedné soustavy se názory na pravdu mohou lišit právě jen úhlem pohledu, jako je tomu u našeho modelu pro 3. soustavu dvoudimenzionální (plochu).
Detailněji je vše popsáno v článku „Úrovně a roviny poznání a bytí“.
2. Princip zachování informace
Zákon o zachování informace je ve vztahu k zákonu o zachování energie obecnějším principem. Vzhledem k tomu, že v Teoversu se vše děje současně, tj. všechny informace o minulosti, přítomnosti a budoucnosti jsou stále (věčné nyní) existující, tak žádná informace nezaniká, neztrácí se. Lidé, kteří mají senzibilní schopnosti určitého druhu, tak mohou mít přístup ke všem informacím, které jsou obsaženy v informačním poli Teoversa. Z určitého zorného úhlu je také možno na Teoversum pohlížet jako na informační pole. Někdy je toto informační pole (případně jeho část) nazýváno jako kronika Akáša.
3. Vše je v neustálém procesu změny
Tento princip se zdá být ve zdánlivém rozporu s principem zachování informace, ale není. Je jen součástí jiné úrovně a roviny poznání. Vše s výjimkou Absolutna (tedy vše v Teoversu a tím i Teoversum samotné) je v neustálém pohybu a procesu změny, nic není neměnné. Nic není úplně stejné jako v předchozím či následujícím okamžiku, ať už si ten okamžik definujeme jakkoliv minimálním časovým úsekem. Ten základní rozdíl oproti předchozímu principu je ve způsobu vnímání času.
4. Vše se vším souvisí
V Teoversu vše se vším souvisí. Není nic absolutně odděleného od čehokoliv jiného a vše se tudíž i navzájem ovlivňuje. Otázkou zůstává jen míra ovlivnění. Když si uvědomíme, že Teoversum je jedno ohromné vědomí, tak je tento princip lépe pochopitelný. Pokud zůstaneme na úrovni vesmíru, tak se vše vzájemně ovlivňuje a míra ovlivnění je zjednodušeně dána „velikostí“ (intenzitou) konkrétního jevu a vzdáleností ovlivňovaného objektu v čase a prostoru.
V rámci poznávacího procesu je logicky nemožné uvažovat o všech jevech, které mají vliv na poznávanou skutečnost, ale pouze o těch významných, tedy jevech „velkých“ a blízkých časově a prostorově. Základní chybou mnoha lidí i soudobé oficiální vědy (i když i zde se dějí velké změny) je to, že neuvažují o vlivech jevů mimo naší 3D realitu. Vzhledem k tomu se pak mnoho úkazů jeví jako nevysvětlitelné (nebo jako zázraky) a jejich existence je tak raději zamlčována či potlačována, a pokud se to nedaří, tak vysvětlována často absurdně a zcela nepravděpodobně.
5. Poznání je relativní a funguje na principu rezonance
Vnímání (míněno smyslové i mimosmyslové) by se dalo, zejména pro účely tohoto článku, popsat jako určitá forma rezonance vnímajícího subjektu s vnímaným objektem.
Z tohoto pojetí vnímání plyne, že frekvence vibrací našeho vědomí je určující pro rozsah toho co vnímáme, obdobně jako náš zrak a sluch se pohybují v určitém vlnovém rozsahu a přitom horní i spodní hranice tohoto vlnového rozsahu je u různých lidí (rovněž i jiných bytostí) rozdílná.
Frekvence vibrací určitého vědomí určuje, které aspekty Teoversa může toto vědomí vnímat, které aspekty Teoversa mají odpovídající frekvenci, a tudíž rezonují s poznávajícím vědomím. Proto všichni vnímáme sice jen některé aspekty Teoversa, ale vnímáme tak Teoversum (Boha), i když to tak mnozí nenazývají a velmi by se takovému označení bránili.
Protože existuje pouze jeden bůh, který je vším, všichni včetně ateistů vnímáme jedno Teoversum (Boha). Protože však různí lidé mají různou frekvenci vibrací vědomí a tím i rozsah vnímání, každý vnímá jiné aspekty Teoversa, které odpovídají jeho rozsahu vnímání. Vzniká tak dojem, že mnozí vnímají jiného boha, či případně, že vnímají svět, který žádného boha neobsahuje, přesto, že vnímají pouze rozdílné aspekty téhož boha.
Zároveň ale platí i to, že každý z nás má svého boha, protože každý vnímá ten aspekt boha, který je schopen vnímat vzhledem k úrovni svého vědomí (jeho vibracím). Vzhledem k omezenosti našeho vnímání a nekonečné rozmanitosti Teoversa vnímá každý pouze určitou omezenou množinu aspektů Teoversa a tato množina se zcela nekryje s množinou aspektů Teoversa (Boha) žádné jiné bytosti. Proto každý vnímá boha alespoň částečně odlišně od ostatních.
Detailněji je vše popsáno v článku „ Frekvence vibrací vědomí“.
6. Poznání je procesem mnohasmyslovým
Poznání je proces, který není omezen pouze našimi pěti smysly, i když bohužel velká většina lidí tak zvané západní civilizace je o tom přesvědčena, či přesněji se o tom nechala výchovou a výukou přesvědčit, protože narozené děti (i děti v prenatálním stavu) toto omezení nemají. Mnohé přírodní národy si takováto omezení nekladou a naopak mimosmyslovému vnímání přikládají mimořádný význam, povyšují je nad vnímání smyslové a na takovéto vnímání si „cvičí“ speciální jedince (šamany) a jejich mimosmyslové vnímání pak je hlavním přínosem pro určité společenství.
Jako mimosmyslové vnímání se dá hodnotit jakýkoliv proces poznání, kterým získáváme informace mimo procesu vnímání smysly. Takovýmto procesem je i logika, kdy z dosud známých informací logickým postupem vyvodíme informaci novou.
Rozhodující pro náš poznávací proces není vjem, ale to, jak jej pochopíme, jak mu rozumíme a co si z něj zapamatujeme. To jsou ty informace, které mohou být pro nás přínosem.
Jako příklady mimosmyslového vnímání uvádím intuici, channeling, remote viewing (opuštění těla – OOB), lucidní snění (astrální cestování), telepatii, napojení na informační pole. Je mnoho různých polí a v dnešní době se tento výraz stal velmi oblíbeným. Informační pole je nejuniverzálnější.
Intuice nenahrazuje logiku, ale nedostatek informací, který nám brání pochopit určité rozporné jevy pomocí logiky (tedy zdánlivě logicky rozporné). Mnohdy ji však využíváme nevědomě, čemuž přispívá i to, že mnozí ani netuší, že by mohli mít schopnost mimosmyslového vnímání. Kromě toho ti, kteří tuší nebo již slyšeli či četli o jeho možné existenci, v ně nevěří. Přesto však dochází k jeho využití. Neuvědomujeme si, že je využíváme a pro jeho působení si nacházíme jiná rozumově „racionální“ zdůvodnění, z nichž zřejmě nejčastějším je „náhoda“ a „štěstí“, v lepším případě intuice (což však už je z určitého zorného úhlu také paranormální schopnost).
Je vhodné používat dva nástroje – logiku a intuici. Logika vyloučí nelogické a intuice vybere z logikou nevyloučených. Může nastat situace, kdy logika vyřadí všechny momentálně mysli dostupné varianty. Pak nezbývá než tvořit vlastní teorie a pak vylučovat logikou a vybírat intuicí, což je proces platný pro více oblastí činnosti lidského ducha a soudím, že tak pracovalo a pracuje mnoho velkých myslitelů.
Shlédnutí: 176