Nekoncentrujme své vědomí na získávání informací o tom, jaká nás čeká budoucnost, abychom podle toho tvořili přítomnost, ale koncentrujme své vědomí na tvoření přítomnosti podle toho, jakou budoucnost chceme…
V nám známé historii je kult smrti velmi silným kultem, dokonce bych řekl kultem dominantním. Z určitého zorného úhlu se dá říct, že historie lidstva je historií válek, násilí a smrti. Smrt je přirozenou součástí všech válek, nebo téměř všech válek. Oslava všech forem a druhů násilí a zabíjení je součástí téměř nebo možná opravdu všech civilizací a kultur na naší planetě. Ty, kteří zabijí nejvíce lidí, ať už ve válkách nebo z jiného důvodu, oslavujeme jako hrdiny, což platí již od starověku.
Není však málo lidí, kteří při určité práci na sobě, často odpracované již v minulých inkarnacích, mají schopnost se na své minulé životy podívat a objevit vazby s lidmi z tohoto života. Myslím si, že i tento pohled na minulé životy je na základě signálu duše. Vědomí lidé však nečekají někdy i na násilný signál duše, mnozí komunikují se svým overegem a žijí život, jak nejlépe dovedou, protože jsou si vědomi, že si tuto inkarnaci dobrovolně vybrali, aby např. mohli zpracovat některá nevyřešená témata