Proces poznání a jeho význam v dnešní době

Že se náš svět kamsi řítí a my s ním, už mnoho lidí nepochybuje. Jen velká většina z nás neví kam. A mnozí z těch, co se tváří, že vědí, se musí mýlit, protože jejich vize jsou vzájemně často i diametrálně rozdílné.
Poznání pro člověka bylo vždy velmi důležité, ale přesto se zdá, že současná situace jeho význam ještě podstatně zvýšila. 
Na poznání lze pohlížet jako na tvůrčí proces, který zahrnuje jak naše každodenní poznání, ale můžeme jej vztáhnout na objevy, vynálezy i na umění.

Tvůrčí proces poznání je procesem tvůrčího přijímání dostupně existujících myšlenek i procesem „tvorby“ nových myšlenek a dá se připodobnit k situaci, kdy poznávající pozoruje určitý myšlenkový útvar. I když se jedná o smyslové pozorování, tak poznávající neanalyzuje přímo skutečnost, ale svůj obraz skutečnosti a je potřeba si uvědomit, že tyto obrazy téže skutečnosti se mohou u dvou a více poznávajících i podstatně lišit.
K jakým závěrům z pozorování dospěje, to záleží i na dalších okolnostech. Neméně důležitá je frekvence vibrací poznávajícího (tzn. z jaké úrovně poznání pozoruje), a z jakého úhlu pohledu tento myšlenkový útvar pozoruje. Zároveň svým pozorováním tento myšlenkový útvar ovlivňuje tak, jako experimentátor ovlivňuje svým vědomím výsledek experimentu. Dá se říct, že se myšlenkový útvar mění dle „přání“ pozorujícího tak, aby odpovídal jeho paradigmatu, s kterým k pozorování přistupuje.
Pozorování myšlenkového útvaru si lze představit tak, že pozorující vysílá určité paprsky záření k myšlenkovému útvaru a vnímá jeho odraz od útvaru. Tyto paprsky dle jejich síly a vlnové frekvence“ ovlivňují a mění samotný myšlenkový útvar, který je sám také „vibrující informací“. To je případ zejména silných sektářských dogmat a paradigmat.
Je velmi obtížné, ale i velmi žádoucí přistupovat k pozorování myšlenkového útvaru s čistou, prázdnou myslí a vstoupit do tohoto útvaru a stát se jím a ne k němu vysílat paprsky z nějaké stávající teorie, stávajícího paradigmatu. To znamená, že základem je před započetím „zkoumání“ vyčistit mysl a pak nechat vstoupit myšlenkový útvar do své mysli a pak s tímto útvarem splynout. Pak už zbývá „jen“ nelehký úkol myšlenkový útvar popsat lidskými slovy tak, aby byl srozumitelný i ostatním.

Praktickým příkladem je práce konstruktéra. Jsou dva typy konstruktérů. První pro zpracování „nové“ konstrukce nastuduje všechna jemu známá a přístupná řešení a z nich pak zkompiluje „nové“ řešení. Druhý vyčistí mysl a „nalezne“ nové řešení. Nevýhodou druhého řešení je to, že častokrát vymyslí již vymyšlené, nebo nové řešení není nejlepší. Velkou výhodou je však šance, že vymyslí něco zcela nového, úspěšného a někdy i převratného.

Někteří badatelé (vědci) přistupují k myšlenkovým útvarům podobně jako subatomární fyzici. To znamená, že myšlenkový útvar invazivními metodami „rozbijí“ na podútvary, které pak zkoumají samostatně, zkoumají jejich strukturu a pak z toho činí závěry pro kompletní myšlenkový útvar. Rovněž je možno si to představit tak, že kompletní myšlenkový útvar je hologramem. Rozbitím tohoto hologramu dostaneme jednotlivé fragmenty, které sice zachycují stále celý obraz, ale značně „rozmlžený“ s podstatně méně bity informací.
Stav pozorování myšlenkového útvaru je rovněž tak experimentem, kdy určitou teorii ostřeluji svými myšlenkami. Princip je úplně stejný jako při experimentu v kvantové fyzice. Je to hra mysli. Proto se dá i říct, že to není „jako“, ale je to úplně stejné.

Nové poznání, nový objev nespočívá v objevení nových věcí starým způsobem vnímání, ale v objevení starých věcí novým způsobem poznání.
Kromě výše frekvence vibrací vědomí je pro schopnost vnímání důležitý i rozsah vnímaných frekvencí, který může být různý pro různá vědomí.

Prometheus přinesl lidem oheň. Tím ohněm však byl božský plamen v jejich nitru, tedy informace o tom, že mají v sobě božskou jiskru, tedy, že jsou rovni těm, jež považují za své bohy. Proto byl také za předání této informace „bohy“ potrestán.
Obdobnou informaci předával i Ježíš Kristus, že všichni jsou si rovni, protože v sobě obsahují božskou jiskru. Proto byl i on potrestán.
Svoji nedostatečnou informovaností způsobujeme příčiny, jejichž následky pak označujeme jako zlo. Za zlo tak často označujeme i to, co může být spravedlností.
Každý okamžik, každý bod časoprostoru tohoto vesmíru je natolik specifický, že se odlišuje od každého jiného bodu časoprostoru. Ale zároveň a současně platí to, že se již mnohokrát odehrál. Rozpornost těchto dvou tvrzení nelze pochopit rozumem, ale pouze vhledem.

Každý člověk má nárok na omyl, a to se týká i dobrých guruů a proroků. Na druhé straně i blázen mívá někdy pravdu.  
Zvláštností naší doby je, že je daleko více konspiračních a alternativních teorií o tom, co bylo, případně je a ne o tom, co bude.        
Intuice není nic jiného než informace z vyšších úrovní poznání, od vyšších bytostí, vyšší inteligence.
Ve své podstatě poznání jako takové neexistuje, protože my skutečnost svým jednáním nepozorujeme, ale tvoříme. Toto je dnes prokázáno i kvantovou fyzikou.
Proces přeměny vnímaného obrazu či sdělení na slovní vyjádření (ať už písemné či ústní) prochází určitou deformací, která je způsobena nedokonalostí vnímajícího a vyjadřovacího systému každého konkrétního člověka.

Takřka nejdůležitější je správně položená otázka. Správná otázka již v sobě obsahuje určitý zárodek správné odpovědi. Na špatnou nebo nepřesně položenou otázku může přijít špatná či nepřesná odpověď. Proces by se dal popsat tak, že se položí otázka, vyprázdní a vyčistí se vědomí a čeká se na odpověď. Odpověď přichází většinou ve formě obrazu nebo slovního sdělení. Ve výjimečných případech může být obraz doplněn i určitou zvukovou složkou. Tato odpověď je potom zpracovávána vnímajícím a vyjadřovacím systémem. V této podobě jsou informace bez velkých úprav zaznamenány. Pak vše prochází logickou kontrolou. V případě logických rozporů jsou nelogičnosti vyřazeny. Pokud jsou dvě varianty možností logickou kontrolou nevyřazené, ale přitom jsou rozporné, intuicí je vybrána jedna z nich. Pak se vše organizuje do homogenního logicky provázaného a strukturovaného celku s pokud možno přesnými a co nejširšímu okruhu srozumitelnými formulacemi.

Stále znovu však zdůrazňuji, že předávám náměty k zamyšlení a nesnažím se nikoho přesvědčit o své pravdě. Proto i u některých článků jsem zvolil takovou formu, aby bylo pochopeno, že se jedná o určitou nadsázku a nelze brát vše zcela doslova.
Při podpisu smlouvy vlastní krví za účelem poznání nepropadá jen duše peklu, ale peklem může být již samotné poznání, zejména sebe sama (viz Faust). Ne všichni jsme na poznání sebe sama se všemi temnými stránkami připraveni, a proto bychom si měli dát pozor, když podepisujeme nějakou smlouvu. Minimálně je dobré si ji přečíst, což však mnoho lidí nedělá, tak jako v běžném životě a pak se diví, co podepsali a jaké je od nich požadováno dle smlouvy protiplnění, či jaké jsou sankce za neplnění smlouvy.

Pokud člověk užívá nějaký prostředek, jako jsou různé techniky pro dosažení stavů rozšířeného vědomí nebo např. užití psychotropních látek, ale i mnoho jiných situací v lidském životě, jedná se o jakési uzavírání smlouvy. Při tom je nutno si uvědomovat, že vždy se jedná o výměnu protihodnot. To znamená, že se nejedná o jednostranně získaný prospěch, ale platíme za něj vždy nějakou energií. Tak je to vždy, ať už si to nazveme etickými a čistými prostředky. Je opravdu vhodné si vždy uvědomovat, jaké protihodnoty za získaný užitek poskytujeme a zda se jedná o smlouvu, která je pro nás výhodná a smysluplná.  Důležité pro posouzení výhodnosti jsou vždy základní subjekty smlouvy a její podmínky. Stejná smlouva není vhodná pro každého stejně a různé podmínky jsou pro každého jinak významné. Každý má svobodnou vůli smlouvu uzavřít nebo neuzavřít, důležité však je znát dobře její podmínky a následky. Samozřejmě rizika jsou vždy u všeho, i když uzavíráme smlouvu o koupi chleba, ale je vhodné rizika znát a minimalizovat. Toto se týká v podstatě volby všech technik, prostředků k získávání informací, školení, seminářů ale v neposlední řadě i školitelů, učitelů a guruů a jejich děl.
Vzhledem ke zcela specifickým vibracím každého člověka a vzhledem k rezonanci každého člověka s určitou specifickou částí Teoversa, tak každý popis reality daným člověkem je logicky výpovědí o daném člověku.        

Naše touha po poznání formou neustálého škatulkování a kategorizace je podobná tomu, jako kdyby nás zajímalo, ve kterém místě na hard disku přesně leží jednotlivé informace. Rovněž je to podobné tomu, jak se vědci snaží zjistit, která část mozku obsahuje určitý druh informací – paměť.
Zakončím svoje úvahy mým mottem, které je i na úvodní stránce webu:
Nekoncentrujme své vědomí na získávání informací o tom, jaká nás čeká budoucnost, abychom podle toho tvořili přítomnost, ale koncentrujme své vědomí na tvoření přítomnosti podle toho, jakou budoucnost chceme…

Shlédnutí: 773

Vložte veřejný komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *