Pozitivní a negativní složka ega

            Lidská bytost, jak ji většinou chápeme, neboli člověk-pozemšťan, je bytost, která má lidské rodiče, tj. rodiče, kteří se narodili na planetě Zemi. Duše inkarnující se do lidského těla může být jak pozemská, tak i mimozemská. I zde je vhodné si definovat, co je duše pozemská a co mimozemská. Pozemská duše je duše, která v minulé inkarnaci byla inkarnovaná do pozemšťana a mimozemská duše je duše, která byla v minulém životě v těle mimozemské bytosti, což mohl být nejen mammaloid (humanoid savčího typu), ale i například reptiloid (humanoid, který není savec). Dokonce se může jednat i o duše bytostí, které jsou i mimo tyto dvě formy. Forma života v předcházející inkarnaci logicky významně ovlivňuje charakteristiku i život každého člověka prostřednictvím návyků ukotvených v osobním morfogenetickém poli. Není pochyb, že i výrazná různorodost forem pozemšťanů a tím i výrazná různorodost návyků obsažených v osobních morfogenetických polích může působit velké problémy při přechodu duše do formy a prostředí zcela odlišného od předchozího života. Tento možná rozsáhlý úvod je důležitý pro to, abychom si uvědomili, jak náš současný život a naše ega mohou být ovlivněna minulými inkarnacemi, aniž budeme uvažovat o karmických příčinách našeho chování a našich činů.

Vše je polaritní

            Podle základního principu Teoversa je vše polaritní tzn., že polaritní je i lidská bytost.  Z jednoho zorného úhlu můžeme vnímat polaritu jako její hmotnou složku a její nehmotnou složku. Tou hmotnou složkou je tělo a mysl a tou nehmotnou složkou je duše. Zjednodušeně by se dalo říci, že naše komplexní Já se skládá ze dvou já – jednoho hmotného a jednoho nehmotného. Paradoxně (abychom v tom měli trochu zmatek) se to jedno já tj. to hmotné neboli tělo a mysl nazývá ego. A to druhé já se nazývá duše nebo já.  

            Jak už jsem o tom mnohokrát mluvil, velmi často se tato naše dvě já (ego a duše) popisuje tak, že ego je negativní složka a duše je pozitivní složka. A proto je podle těchto názorů potřeba negativní složku neboli ego zničit, eliminovat, co nejvíce potlačit, či alespoň se jím nenechat řídit, či ovlivňovat.
Velká většina lidí si je vědoma pouze svého ega a nevnímá tak svoji duši, z čehož nutně plyne, že se ztotožňuje se svým egem. Nepřipouští si, že by něco takového jako je nehmotná složka lidské bytosti, neboli duše, mohlo existovat.

            Podle mého názoru prvním probuzením je okamžik, když si uvědomíme, že jsme duší a ne jenom egem. Duše to je ta nesmrtelná část, která prochází mnoha inkarnacemi, mnoha vtěleními, prožívá mnoho různých životů. Tzn., máme mnoho různých těl, kdežto toto naše konkrétní ego (tělo + mysl) je pouze v jednom jediném životě.

            Ačkoli jsou převládající názory, že vše negativní je připisováno egu a vše pozitivní duši, ale podle mého názoru to nemá logiku. Osobní morfogenetické pole, které na nás působí po narození je pole, které jsme si vytvořili v mnoha předcházejících inkarnacích. Vytvářeli jsme si návyky, které na nás teď působí. Kdo je vytvořil? To současné ego nebo ta minulá ega a duše, která procházela všemi inkarnacemi? Karma, která na nás působí v tomto životě, byla vytvořena v předchozích inkarnacích a přináší si ji duše. Dalo by se říci do určité míry, že duše je odpovědná za to, jakou máme karmu, nikoli naše současné ego, i když karmu si samozřejmě vytváříme i v současném životě.

            Je však velmi důležité si uvědomit, že polaritní je i ego. Lze to chápat tak (jako model), že naše ego se skládá z pozitivní části ega a z negativní části ega.   A to, co je často uváděno jako “špatná” část naší bytosti, tj. ego, které je všemožně dehonestováno, tak v podstatě je popisována negativní část ega, kterou jsem si dovolil nazvat nego. Takže pozitivní ego můžeme nazvat pego. Pego a nego máme všichni.

            A teď se dostávám k tomu, co je vlastním námětem tohoto textu. Dnes už je mnoho lidí, kteří na sobě pracují, meditují a snaží si zvýšit frekvenci vibrací. Dochází však často k určitému nepochopení komplexnosti práce na sobě.

            Opět zjednodušeně (jako jakýsi model) by se dalo říci, že naše pego a nego se střídají v převládajícím působení a podle toho máme dobrou náladu nebo špatnou náladu, tj. jsme pozitivní (šťastní, radostní) nebo negativní (jsme v depresi, jsme až zlí, agresivní). Jednáme podle toho, zda převládá v našem jednání či myšlenkách pego nebo nego. Pod pojmem pego se v těchto souvislostech rozumí část mysli a zrovna tak nego je část mysli. Není úplně přesné to vztahovat i na tělo, i když samozřejmě, zda v naší mysli převládá pego či nego má dost zásadní vliv na stav našeho těla.

            Obávám se, že žijeme častokrát v iluzi. Myslíme si, že můžeme dosáhnout stavu, kdy bude převažovat pouze pego (pozitivní část ega), a budeme jednat pouze z pozice pega a budeme neustále láskyplní a šťastní. Nechci říci, že to není možné, ale nikoho takového osobně neznám. Myslím si, že by to bylo výjimečné. Existují lidské bytosti, které se dokážou tzv. odosobnit, takže se nedostávají do stavu, kdy převládá nego, ale obávám se, že se pak nedostávají ani do stavu pozitivního ega.
A to je právě to, na co chci upozornit při práci na sobě. Soustřeďujeme se a zaměřujeme se, abychom co nejvíce vylepšili své pego, abychom dokázali být co nejvíce a co nejdéle milujícími, šťastnými bytostmi. Abychom byli jen láskyplnými zářícími bytostmi, které jen rozdávají lásku, což samozřejmě není špatně.

            Obávám se však, že při práci na sobě se nevěnujeme svému negu, že se nevěnujeme jakési kultivaci, zušlechťování nega. Myslím, že je důležité, abychom pracovali na tom, když jsme ve fázi nega řešili dysforii, což je opak euforie, a ne se snažili jenom o to, abychom se silou mocí drželi co nejdéle jenom v euforii. Do fáze převládání nega a s tím spojené dysforie se zákonitě dostáváme ať už vnějšími okolnostmi nebo přirozeným procesem, kdy po určité euforii dochází k dysforii a tento proces je zcela přirozený.

            Nedaří se nám udržovat se stále ve stavu převládání pega a stavu euforie. Po té dochází k tomu, že v čím vyšší jsme euforii, tím pak plyne zklamání, že nedokážeme euforii udržet, a dostáváme se do hlubší dysforie a mnohdy až do depresivních stavů. Dostavují se pak myšlenky, že nic nemá smysl, protože když nejsme schopni si udržet euforii, tak jsme nedokonalí, protože nejsme schopni žít radostně a šťastně za všech okolností.  

            Podle mého názoru je to opravdu velmi obtížné. V životě jsou prostě věci, které nelze vnímat euforicky. Měli bychom umět s těmito stavy pracovat. Pracovat na příjmu energie. Pracovat na tom, abychom nepůsobili negativně na ostatní lidi, abychom jim nebrali energii, ať už pláčem nebo křikem a agresí, ale také, aby se negace neobracela dovnitř nás.
Bývá určitou chybou, že když jsme v dysforii, tak se snažíme se z ní co nejrychleji stůj co stůj dostat. Co nejrychleji si navodit euforii, přivodit si ji zpět, místo abychom se naučili tuto dysforii zpracovávat.  Abychom se s ní naučili žít, abychom měli nacvičené mechanismy, které nám řeknou – ano, teď mám dysforii, jsem si toho plně vědom, vím, že je to zákonitý proces. Musím se naučit s tím žít, musím přesto být vlídný na ostatní bytosti, tj. přijmout si energii do třetí a do čtvrté čakry a nechat tento stav vědomě plynout. A v neposlední řadě se za tyto přirozené stavy neodsuzovat a na druhé straně nepřisuzovat za každý náš stav dysforie vinu druhým lidem. Oba tyto postupy jsou velmi časté.

            Klidně ostatním oznámím, že mám takovýto stav, že mi to bude trvat třeba den nebo dva, ale že pak už to bude dobré. A takto promluvit i k sobě a ne se zatratit a říci si – nejsem dost dobrý, protože nejsem schopen si udržet stále ten stav láskyplné bytosti. To znamená, že je nutné vědomě pracovat se stavem  dysforie. Vědomě pracovat se svojí negativní složkou ega. Uvědomit si, zpracovávat a pochopit, jak a čím se projevuje naše negativní složka ega. U každého člověka se projevuje svým specifickým způsobem. Zjednodušeně řečeno, někdo je agresivní a je aktivní v získávání energie a někdo je depresivní. U většiny lidí je to tak, že ve stavu dysforie jsou spíše agresivní anebo depresivní. Ale jsou přece jen typy lidí, kdy jedna složka převažuje nad druhou. A tak jako se dá pracovat (a mnoho lidí tak pracuje) na tom, abychom v okamžiku, kdy převažuje naše pego byly co nejvíce láskyplnými bytostmi, tak se dá i pracovat na tom, když převažuje nego, abychom byli co nejméně “ponurými” bytostmi.  

            Z pohledu uvedených informací jsou velmi zajímavá měření otevřenosti srdeční čakry při stavech pega a nega. Většina měření otevřenosti srdeční čakry se vztahuje k optimálnímu stavu, tj. když jsme ve stavu euforie, což mě právě zaráželo u některých lidí. Změřená otevřenost srdeční čakry například na 90% a přesto jsem u některých lidí s takto změřenou otevřeností čakry vnímal, že v některých situacích a ne zcela výjimečných se nechovali zrovna jako lidé s otevřenou srdeční čakrou. Předpokládám, že něco podobného mohlo zaznamenat i více lidí a mohlo to v nich vzbudit pochybnosti o kvalitě měření. Když jsem pak nechal u těchto lidí změřit otevřenost srdeční čakry ve stavu pega a ve stavu nega a rozdíl byl třeba až 45 % (například ve stavu pega 90%, ve stavu nega 45%), mnohé se mi vyjasnilo.  

            Je dobré, abychom ve stavu pega působili na své blízké co nejméně negativně. Pracovat se na tom dá, jen je důležité si své stavy pega a nega plně uvědomovat. Když jsme v euforii, tak je svět fantastický, všechny milujeme, záříme a lidé nás mají rádi. Když jsme naopak v dysforii, tak máme tendence vidět sebe i celý svět v negativním světle a máme pocit, že je všechno špatně, že i my jsme špatní, protože nedokážeme udržet stále ten stav láskyplných zářících bytostí. Ale podle principu polarity to pravděpodobně ani není stále možné. Zvyšování frekvence vibrací není jen o práci na euforii, ale i na dysforii. Je to i o práci na svém egu, protože nego můžeme a měli bychom zušlechťovat. Měli bychom se v životě chovat tak, aby lidé z našeho chování poznali jaký je náš úmysl a nevykládali si to jinak, protože z toho vzniká mnoho zbytečných nepříjemností.

Shlédnutí: 982

One comment

  1. I kdybyste byli v kotli pekelném, pokud máte věrnost a naději, pořád máte šanci, když Bůh dovolí! Známé, ale záměrně špatně formulované heslo o naději zní správně “NADĚJE ŽIJE!” Přes všechny čakry proudí energie, kterou vás Bůh může živit dále, a “Naděje” je jméno šesté čakry – té poslední. Před Bohem – Nejvyšším Vědomím si musíte dávat pozor na své myšlenky a slova která volíte, tam se žije a tvoří myšlenkami. Takže pokud dojdete až tam, i odsud se dá vrátit, když Bůh dá tu možnost – když neustále, navždy a vytrvale NADĚJE ŽIJE.

    Když si smutkem, hněvem, špatnou životosprávou či jinými nízkými frekvencemi těla a života pořídíte démony, entity, prostě to, co žije ve vašem energetickém těle a škodí – nehledejte šamany. Pokud to víte, řekněte to přes Srdce či své Vyšší Já přímo Bohu, On ví, co s tím a pomůže. Bůh vždy respektuje člověka, jeho duši a vůli, ale démoni budou bránit léčení, proto ještě předtím Bohu povězte “Otče, máš mé svolení vyléčit mě i silou pokud bude potřeba, takto si to přeji.”

    Žijte život TEĎ A TADY, v radosti, vždy dělejte to, co vás baví, bavte se až do bezvědomí (ale tak, aby tělo prospívalo, takže se to týká i životosprávy – alkohol, sladké atd je třeba vynechávat). Milujte život, vše a každého, koho a co v něm potkáváte, protože VŽDY JE TO O LÁSCE!

    Buďte jako lvi, jděte do všeho srdcem, ovšem pozor – i trpělivost je důležitá! Kdo je netrpělivý, říká tím “chci hned” – a to je součást ega, falešného já, které si každý z nás vytvořil v mysli. Ego je konstrukt mysli, není to pravé já, ego je to, co si každý myslel o sobě samém, dokud v mysli žil. Zničte ego, je k ničemu. Zahoďte život v mysli – minulosti, budoucnosti a chtění, protože ani mysl nejste vy, je to jen jedna vaše součást. Mysl odděluje od života. Odsuňte tuto součást stranou, dejte výpověď vnitřnímu kritikovi a místo něj najměte vnitřního Pozorovatele, který se bude dívat. Pozice “Jsem svědkem”.

    Životospráva je důležitá – buďte v pohybu, protože POHYB je život! Choďte na svižné procházky, běhejte, plavejte, jezděte na kole, zkrátke vše či cokoliv, co vás bude bavit a dávat vám dobrý pocit získané energie – protože ta energie je opravdová, není to jen pocit. Život je energie, světlo.

    Pokud se vám nedařilo, zlomte to – úspěšné od neúspěšných nedělí inteligence, ani bohatství, ani nic jiného, ale jedna jediná věc – pokud kolečko beznaděje a trudnomyslnosti, pokud jste byl/a ten případ, zlomíte, otočíte v dobré a poté udržíte. Říkejte si vždy “Je to dočasné – vše se mění k lepšímu – daří se mi, jsem úspěšný, dobrý”. Věřte si, protože VÍRA, je spolu s NADĚJÍ a LÁSKOU ta třetí složka úspěchu. Je to tak, že kdo zdravě věří v sebe a úspěch, má pak správné myšlenky, takže pak koná správné činy, takže pak přichází dobré výsledky – takže “víra – myšlenka – čin – výsledek”, je to, jak to celé funguje. Zákon rezonance, podobné přitahuje podobné, a zákon zrcadlení platí i zde – “Jak myslím, tak se mi vrací”. Formulaci správných myšlenek a konání správných činů ovlivňují znalosti, a ty se uchovávají v paměti – zlepšujte si vědomosti o živém a paměť (přičemž “zase životospráva” – alkohol, drogy, kouření, pálivá, sladká a glutamátová jídla, káva – to vše je třeba odložit, a někdy i víc. Tělo vám napoví samo, pokud mu budete naslouchat). Matematika, logické a paměťové hry, namáhejte ten mozek – je jako sval, když ho používáte, sílí. Čím silnější máte logiku a paměť, tím víc jste to Vy. Zajímavý lexigram na toto téma má angličtina – slovo “MEMORY” se dá vtipně přesmyknout na MY MORE – “Více vás samých”.

    David Rulf

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *