Změna náboženství

Změna náboženství utrpení v náboženství lásky

Všechno je jinak – moudrá slova moudrého člověka na sklonku života. Zkusme se podívat pod vlivem tohoto moudra na některé teorie a názory.  

Vývoj této civilizace připomíná hada, který požírá svůj ocas a požírání je rychlejší než dorůstání nového těla. Dostali jsme se do stavu, kdy tlama už začala požírat sama sebe, ale my jsme si toho ještě nevšimli.
Tento stav je do značné míry zaviněn mechanicko-materialistickým pojetím světa euroatlantickou civilizací a stavem převládajících světových náboženství. Protože se domnívám, že první příčina je zásadně ovlivněna, ne-li přímo způsobena příčinou druhou, budu se věnovat pouze druhé příčině.

Stav převládajících světových náboženství se dá charakterizovat jednou větou.

Základní problém této civilizace není nedostatek víry v boha, ale nedostatek lásky k bohu.

Tato informace je důležitým poselstvím pro každého bez ohledu na jeho náboženskou orientaci a jeho duchovní či civilizační a kulturní úroveň. Zdá se mi, že to je v tomto okamžiku jedna z nejdůležitějších informací o této civilizaci.
Odpovědnost za tento stav jednoznačně nesou světové církve a zejména církev katolická, jako církev, která měla největší vliv na vytváření současného paradigmatu.

Současný svět potřebuje nyní spíše poselství lásky Krista než poselství Budhy. Poselství Budhy je možná z vyšší úrovně, ale lidstvo na ně v této době pravděpodobně ještě není plně připraveno. Zjednodušeně řečeno jsou dvě cesty na vrchol. Jedna je cesta poznání a druhá je cesta lásky. Když jdeš cestou lásky na vrcholu najdeš poznání. Jdeš-li cestou poznání na vrcholu nalezneš lásku. Duchovní poznání lidstva není v současné době z mnoha důvodů (které není vhodné v tomto pojednání z pohledu ucelenosti a délky uvádět) na potřebné úrovni  a proto je pro něj (míněna samozřejmě velká většina lidí) vhodnější cesta lásky. 

Na co bychom se měli nejvíce zaměřit je láska k bohu. Překážka k uskutečnění této myšlenky spočívá v tom, že tak, jak je obraz boha některými náboženstvími předkládán, je obtížné boha milovat. Zato je velmi snadné se ho bát. Je příznačné, že správný věřící dle většiny světových církví je bohabojný a ne boha milující.
I v textových editorech, když se zadá vyhledání synonyma pro zbožný – nabídne vám pobožný, nábožný, bohabojný – ale ne boha milující. Obdobné je to rovněž v angličtině. To je deformace boha, která deformuje i tuto společnost. Klasická ukázka – ve slovníku je láska k ženám, ke psům, k bližnímu, láska k vlasti, láska k novotám, láska ke mně, ale láska k bohu tam není.Mnoho náboženství je založeno na strachu a utrpení. Obraz Ježíše na kříži jako základní znak náboženství, které nejvíce spoluurčuje základní směr vývoje tohoto světa a mělo podstatný vliv na utváření současného paradigmatu, je zcela charakteristický.

Bylo by možná vhodné zavést nový pojem „Láska v boha“.

Jedná se o sloučení dvou našich zdánlivě různých vztahů k bohu – „Víra v boha“ a „Láska k bohu“ I při důkladném zamyšlení lze dojít k závěru, že nemůže jedno bez druhého existovat. Protože pokud opravdu věřím v boha a ne v nějakou jeho omezenou a deformovanou podobu, tak ho musím milovat a na druhé straně nemohu milovat boha, pokud nevěřím v jeho existenci.

Nelze cokoliv skutečně a bezvýhradně milovat, pokud se toho bojíme. Milovat bezvýhradně boha nelze, pokud základní motivací našich činů je strach z božího trestu.

Lidské bytosti potřebují poznat a pochopit  boha, aby ho mohly milovat. Poznat boha nelze četbou bible. Poznat boha lze jedině osobním prožitkem, poznat ho srdcem. I to je poselství Ježíše.
Vykořenění „šamanismu“ v judaismu, křesťanství a islámu, znamenalo porušení spojení s přírodou a s obrazem boha, coby vše prostupující síly.

Zvítězila idea personifikovaného boha, který stvořil Svět zjednodušeně řečeno jako věc. Tento bůh oddělen od svého díla pak Svět věnoval  rovněž stvořeným lidem, jakožto jediným bytostem obdařeným duší. Tato idea výrazně podpořila, pokud přímo nezapříčinila vznik materialistických světových názorů.
Šamanismus viděl přírodu jako projev jediného boha s mnoha rozličnými úrovněmi vědomí a šaman byl schopen komunikovat i s jinými silami a bytostmi než lidskými. Křesťanství se omezilo na komunikace pouze s personifikovaným bohem, a to ještě zprostředkovaně k tomu určenými prostředníky.  

Judaismus, křesťanství, hinduismus a islám ve své exoterické podobě jsou v podstatě excesem z dlouhodobého pojetí boha lidskými bytostmi.

Protože je složité a v mnoha případech takřka nemožné v rozumném čase lidem vysvětlit, co je a co není bůh, je vhodné se pokusit naučit lidi milovat boha v jeho jednotlivých projevech. Pokud se to podaří, změní se i obraz boha. Je to obdobné jako když nějakou bytost začneme milovat, tak se v naší mysli tato bytost promění. Komu se podaří naučit milovat boha, ten bude mít větší naději boha poznat a věřit v něj. Naučit se milovat boha může bytost z každé úrovně. Kdo se v životě jedou naučí boha milovat, už nikdy nepřestane (na rozdíl od lidské lásky). Lásku k bohu a víru v boha musíme vnitřně sjednotit a nevnímat je jako dvě oddělené složky.
Svět nepotřebuje návrat Krista ani nového Krista. Poselství Krista je stále stejné a nijak se nezměnilo  – „Miluj boha“.

Svět potřebuje miliony „osvícených“, kteří se přestanou bát a začnou milovat.

Ne však boha ve formě zástupných symbolů a dokonce ani ve formě Ježíše Krista. Není nijak možno omezovat Boha a lásku k němu.
Poprvé v dějinách lidstva od dob potopy se významná část lidstva dostala do situace, kdy má dost času na péči a výchovu svých dětí, kdy rodinné vztahy mohou být založeny i na lásce, ne jen na společném boji o přežití člověka jako jedince, rodiny, rodu. Díky  tomu se rodí děti a děti jejich dětí, které budou schopny změnit tuto civilizaci. Toto je v souladu (minimálně není v rozporu) s esoterickým výkladem, který říká, např. že země je ovlivňována vysokými kosmickými energiemi, které mají přivodit její transformaci, ať už z rozhodnutí galaktické rady moudrých či rozhodnutí božího.

Je nutno změnit náboženství utrpení v náboženství lásky.

Bohužel dost velká část lidí, ne-li velká většina přichází na tento svět s tím, že jsou zatíženi skutky (v náboženské terminologii hříchy) ze svých minulých životů. Proto jejich jednání je velmi silně ovlivněno podvědomou touhou odčinit své „hříchy“ tím, že budou v tomto životě snášet utrpení. Formy utrpení si vybírá každý podle svého.

Tato podvědomá touha mnoha lidí trpět je podporována většinou náboženských směrů, jejichž ideologie utrpení je dominantou jejich učení.
Odčinění „hříchů“ vlastním utrpením vytváří bludný kruh. Vlastní utrpení přitahuje k trpícímu někoho, kdo utrpení způsobuje, čímž se roztáčí další kola karmických závislostí. Vytváří se další generace těch, kteří budou v dalších životech podvědomě vyžadovat utrpení.

Jediná cesta k odčinění „hříchů“ je rozdávání lásky a energie.

Pochopením této skutečnosti alespoň částí lidstva, by mohlo dojít k podstatné změně celé společnosti.
Bohužel obraz starozákonního trestajícího boha vytvářený církvemi po mnoho generací je u nás natolik zasunut do podvědomí, že představa milujícího boha si obtížně hledá cestu do našeho vědomí. Konáme tak, abychom dodržovali vnější autoritou stanovená pravidla, protože za jejich porušení nám hrozí trest, ať už tím trestem je smrt, vězení, společenské odsouzení nebo věčná muka pekelná.

Jak by se svět změnil, kdybychom jednali tak, že bychom dávali energii a lásku druhým bytostem (všem bytostem, ne pouze lidem).

Nezapomeňte – „všechno je jinak“ a proto posuzujte i předkládané možné varianty uvedené v tomto článku z tohoto pohledu.

Problém téhle civilizace není, že nevěří v boha, ale že ho nemiluje. Toto je možno sdělit komukoliv, jakémukoliv náboženství, člověku jakékoliv úrovni, člověku jakékoliv víry nebo ideologie a v podstatě je jedno, jak si boha představuje.

Je nutno se zaměřit na lásku k bohu. Problém je, že tak jak je obraz boha některými náboženstvími předkládán, je obtížné ho milovat. Protože je složité a v mnoha případech takřka nemožné v rozumném čase lidem vysvětlit co je a co není bůh, je nutno se pokusit naučit lidi milovat boha v jeho jednotlivých projevech. Pokud se to podaří, změní se i obraz boha. Je to obdobné jako když nějakou bytost začneme milovat, tak se v naší mysli tato bytost promění. Komu se podaří naučit milovat boha, ten bude mít větší naději boha poznat a věřit v něj. Poznání boha v této době je nejlepší srdcem. Naučit se milovat boha může bytost z každé úrovně. Kdo se v životě jednou naučí boha milovat, už nikdy nepřestane (na rozdíl od lidské lásky). Lásku k bohu a víru v boha musíme vnitřně sjednotit nevnímat je jako dvě oddělené složky.

Je zapotřebí zavést nový pojem Láska v boha.

Ve vyšších dimenzích je prostorově možno vidět, jak jsou zde (v této virtuální realitě) dva zdánlivě nezávislé „egregory“ (není to úplně přesné, ale nenapadá mě jiný výraz, který by byl vhodnější) Víra v boha a Láska k bohu jedním prostorovým útvarem.
I při důkladném zamyšlení lze dojít k závěru, že nemůže jedno bez druhého existovat. Protože pokud opravdu věřím v boha a ne v nějakou jeho náhražku, tak ho musím milovat a na druhé straně nemohu milovat boha, pokud v něj nevěřím.

Milovat boha nemohu, pokud se ho bojím.

Svět potřebuje poznat boha a milovat ho. Poznat boha nelze četbou bible. Poznat boha lze jedině osobním prožitkem, poznat ho srdcem. I to je poselství Ježíše.
Musíme žít s láskou teď a tady, protože je to naše přirozenost a ne proto, aby se transformovala Země, abychom se dostali ke spasení, abychom byli v šťastné polovině lidstva, která dojde ke spasení. To je další iluze, která se předkládá lidem, aby nemuseli začít žít teď a tady s láskou, ale mohli to opět odložit někam, až přijde „ta transformace“. A tak, jak to odkládají, bude se posouvat i ta transformace.

Lidé byli schopni definovat 3 zákony robotiky.
Robot nesmí ublížit člověku anebo svojí nečinností dopustit aby člověku bylo ublíženo.
Robot musí poslechnout příkazy člověka kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem.
Robot musí chránit sám sebe před zničením kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním anebo druhým zákonem

Proč nevytvořili taky 3 zákony humanoidiky.
Člověk nesmí ublížit člověku (jiné bytosti) anebo svojí nečinností dopustit, aby člověku bylo ublíženo.
Člověk musí pomoct jinému člověku kromě případů, kdy je to v rozporu s prvním zákonem.
Člověk musí chránit sám sebe kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním anebo druhým zákonem.

Proč asi? Protože by bylo naprosto evidentní, jak jsou tyto zákony jasné a jak je porušují. A jak je porušují z naprosto hloupých důvodů. Protože tyto zákony, pokud by byly vyhlášeny, by byly jako 3 zákony robotiky naprosto neotřesitelné. To je hledisko logiky. Bůh je logický. Nemůže nebýt logický, protože bůh to je logika. Když může být láska, proč by nemohl být i logika. Bůh je i humor.

Robotické zákony se na lidské dají přeložit velmi snadno, stačí vyměnit jen jedno slovo.

Bůh: „Miluj mne ve všech bytostech, tak jako mne dokážeš milovat v bytosti, o které si myslíš, že ji miluješ.“

Nižší civilizace nedokážou pochopit, proč vyšší civilizace jsou ochotní raději zemřít než zabít. Vyšší civilizace raději zemřou, protože vědí, že zabít lze pouze tělo, duše je nesmrtelná. Ani civilizace a její kultura nemůže zemřít, protože se jedná o ideu, myšlenku a ta rovněž nemůže být vymazána z informačního pole. Tato idea, tvůrčí myšlenka zde zůstává stále a dokonce i v tom zjednodušeném materialistickém pojetí.

Každá bytost má svůj energetický potenciál, kterým se projevuje v tomto tzv. časoprostoru a je jen otázka, nakolik je jejich energie působící na ostatní kladná a nakolik záporná. Čím větší energetický potenciál, tím větší možnost kladného ale i záporného působení. Proto je zájem mocností pekelných, aby bytosti lidské se koncentrovaly na negativní emoce. A samozřejmě, čím větší potenciál, tím větší je i zájem, tím více je bytost středem zájmu mocností. Proto podněcování všech svárů a nenávistí.    

Ateizmus je reakcí na náboženství vzniklá na základě Starého zákona, na pojetí starozákonního boha.

Cílem marketingu je vzbudit v lidech naději, že uspokojíte nějakou jejich potřebu a oni tím dosáhnou určitého štěstí. Církve mají velmi dobře vyvinuté marketingové metody a jejich velkou výhodou je to, že dávají naději na absolutní štěstí.

Úspěšnost katolické církve spočívá mimo jiné v tom, že své marketingové metody zdokonaluje již téměř 2 tisíce let.

Znamení kříže musíme nahradit znamením srdce. Kristus z nás svým činem nechtěl sejmout naše hříchy, protože člověk se nerodí poskvrněný nějakým prvotním hříchem. On z nás chtěl sejmout utrpení. On za nás chtěl trpět, abychom my nemuseli trpět. Kříž je symbol utrpení. Kdo se křižuje, přivolává si utrpení.

Původně měl kříž úplně jiný význam. Symbol utrpení z něj byl teprve záměrně vytvořen, tak aby se neustále vrýval do vědomí a podvědomí lidí s cílem, aby na sebe ochotně a dobrovolně brali utrpení. Tím si přivolávají ty, kdo jim toto utrpení působí a tak roztáčeli karmická kola utrpení. Tím se neustále vytvářejí negativní emoce a energie, kterými se živí určité druhy energetických bytostí. A tyto bytosti se zpětně snaží vytvářet takové podmínky pro další přísun negativní energie. Jsou to mocné astrální bytosti – egregory – katolicismus, judaismus, islám a hinduismus. Tato všechna náboženství vytvořily utrpení jako symbol víry. I hinduismus přijímá pasivní utrpení jako cestu ke štěstí v příští inkarnaci.

Zrovna tak současný kříž je poznamenán egregorem utrpení. Proto je lépe ho nepoužívat, protože má negativní účinky díky morfogenetickému působení. Samozřejmě efekt víry (placeba) má i zde schopnost otočit znaménka víry z mínus na plus.

Dějiny lidstva jsou lemované Budhy a Kristy. Většina z nich však měla to štěstí, že prošli lidmi a historií bez povšimnutí.

Svoboda, tak jak nám ji vnucují vládnoucí elity.

Kdo určil, co je hřích? To nejsou boží přikázání, to jsou přikázání elit, která mají zájem, abychom se chovali v souladu s přikázáními tak, jak vyhovuje jim.

Bůh nám nestanovuje tato omezení, protože Bůh nám nedává vůbec žádná omezení.

Bůh sám je neomezený a proto nikoho neomezuje. Bůh na nás nemá žádné požadavky.

Svatí otcové vyhlašovali svaté války – vedli lidi k zabíjení, a přesto jim nejsou přisuzovány hříchy a není jim v dějinách přisuzována negativní role těmi, kteří vyhlašují zabití jako nejtěžší hřích (např. odpůrci potratů).

Bůh – stvořitel stvořil vše a tedy i Lucifera. Není možné, aby se Lucifer odvrátil od boha bez boží vůle. Proč stvořil bůh i Lucifera? Musíme si uvědomit, že základem stvoření je plus a mínus, které jsou nezbytné proto, aby vůbec vznikl jakýkoliv tvůrčí akt. Proto bůh musel stvořit i bytosti jako je Lucifer, aby se ve stvořeném světě vůbec něco dělo. Když bude jenom světlo, tak se nebude nic dít, protože nebude nic vidět. Je nutno si uvědomit, že tyto našeho pohledu tzv. temné síly a energie jsou součástí stvořeného světa a bez nich by svět neexistoval.

Představa, že bůh za nás, jak lidstvo něco zařídí nebo udělá, je prostě mylná. Bůh tvoří program, pravidla hry. Bůh je velký programátor.

Stvořitel vesmíru stvořil vesmír kompletní v prostoru i čase s různými variantami cesty k cíli. Na lidstvu je, jakou si vybere cestu, alternativní budoucnost.

Velikost lásky není daná velikostí přitažlivosti milovaného objektu, ale velikostí duše milujícího, její duchovní úrovní.

Duchovní vývoj nespočívá v pochopení principů, ale v jejich žití.

Chceme-li změnit svět k obrazu svému, musíme změnit sebe k obrazu božímu. Jaký může být náš svět, vidí-li lidstvo obraz sebe a boha pokřivený?

Pokud někdo připouští, že je omylný, je to zbytečná informace. Každý je omylný. Pouze bůh je neomylný. Proč je ale neomylný. On je neomylný, protože on nevyslovuje soudy ani nepředpovídá budoucnost, on tvoří. Dáš se říct o tvůrci, že se může mýlit. Když skladatel složí hudbu, nebo malíř, když namaluje obraz, je možno říct, že se jedná o omyl? Může se jednat o omyl pouze v případě hodnocení tohoto tvůrčího díla. Hodnocení zda se bude líbit, či zda se zdařil tvůrci jeho záměr. Výsledek tvůrčího procesu nemůže být omyl.

Bůh stvořil člověka k obrazu svému a je zcela evidentní, že se mu to zcela nepovedlo. K ověření této skutečnosti stačí velké většině lidí pouze jediná věc, a to je pohled do zrcadla.

Bůh nedělá hodnocení, Bůh tvoří. Proto neexistuje žádné boží dobro či zlo. Pokud podsouváme bohu nějaké hodnocení nějakého činu, tak se jedná o personifikaci boha a nepochopení toho, co bůh je a jak dalece převyšuje jeho „velikost a rozmanitost“ převyšuje naše schopnosti jej poznat. Boží dobro a zlo nejsou jako pojmy nic jiného než to, za dobro či zlo považuje většina lidí.

Když si např. vezmeme takový zdánlivě neotřesitelný princip „nezabiješ“, tak to vypadá, že není o čem mluvit, ale přesto jsou denně zabíjeny miliony bytostí (nezapomínejme, že i rostliny jsou bytosti) jen proto, aby se lidé najedli a získali tak energii pro vlastní život, protože tuto energii v této fázi svého vývoje neumějí získávat jiným způsobem.    

Každý, kdo usiluje o moc nad druhými, je ztracen. Každá bytost je plně svobodná. Jediná omezení jsou její vlastní omezení. Pokud někdo chce moc nad druhými, touží po tom, aby omezil jejich svobodu. A to z dlouhodobého hlediska nemůže nikdy dosáhnout a proto se honí za něčím nemožným a tak je po tu dobu, co se usiluje o moc nad druhými, ztracen.

Teprve, když toto pochopí, bude opět svobodný a může postoupit ve svém vývoji.

Ježíš motivoval láskou k bližnímu a bohu. Tóra, bible, korán motivují strachem.

Kdo si potřebuje přečíst v Bibli desatero, aby nezabíjel a nekradl?

Had v tak zvaném ráji podal Evě jablko poznání. Bylo to ale poznání strachu. Dokud lidé neznali strach, žili v ráji. Ráj nebylo určité místo na Zemi, a není ani nikde jinde v časoprostoru či v jiné dimenzi, ale je to stav duše. Lidé neznali strach a neznali nedostatek a tudíž ani strach z nedostatku.
I bůh si může dělat ze sebe legraci a taky tak často činí a má k tomu k dispozici nekonečnou tvůrčí invenci. Ostatně lidé jako výsledek jeho tvůrčí činnosti jsou dokladem jeho smyslu pro to dělat si legraci ze své dokonalosti.  

Rájem je každé místo v Teoversu, ve kterém jsou bytosti, jejichž stavem duše je láska.

Ráj je v podání většiny lidí místem, kde se budou realizovat neuspokojené nedostatky (touhy, přání, sny) aktuální inkarnace a je možné, že i některých předešlých inkarnací.

Tento „prostor“ je potřeba překonat, abychom se dostali k ráji vyšší vibrační úrovně. 

Jako val zatuchlé energie to mohou vnímat duše „vyšší úrovně“.

Shlédnutí: 483

One comment

  1. Dovolil bych si Mirku ještě jeden upgrade 🙂

    1) Bytost nesmí ublížit jiné bytosti anebo svojí nečinností dopustit, aby jiné bytosti bylo ublíženo.
    2) Bytost musí pomoct jiné bytosti kromě případů, kdy je to v rozporu s prvním zákonem.
    3) Bytost musí chránit sám sebe kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním anebo druhým zákonem.

    A proto go vegan, make peace 🙂

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *