N-Základní reakce na stres

Základní reakce na stres

 

Běžně je uváděno a velmi často zdůrazňováno, že ve stresové situaci jsou dvě základní lidské reakce jak ji řešit –  útok nebo útěk (udeř nebo uteč). Obecně známé je pak, že z toho jsou vyvozovány příčiny mnoha civilizačních chorob vzhledem k tomu, že běžně takto stres již neřešíme. Tedy neřešíme ve velké většině případů stresovou situaci tím, že bychom udeřili či utekli. A protože látky, které si tělo při stresu vylučuje jako přípravu na boj či útěk nejsou potřebnou reakcí spáleny, ale v těle se hromadí a způsobují zdravotní problémy.  Toto pojetí, tak jak je popisováno, je však značně nepřesné, či spíše značně neúplné.

 

Obecnější pojetí uvádí i třetí zkladní reakci – útlum (lidově řečeno reakce mrtvý brouk). Tak při stresové zátěži se náš organizmus připravuje k záchraně.  Jedná se tedy o automatickou reakci na předpokládané nebo prožívané nebezpečí. Naše řídící centra,  která nemůžeme ovládat svou vůlí, mobilizují naší energii, a tak dochází k nabuzení organizmu.  Volíme pak automaticky ze dvou základních věky vyzkoušených reakcí.  Buď se jedná o aktivaci (reakce útok nebo útěk) nebo útlum (reakce „mrtvý brouk“), čímž se náš organismus snaží o co nejlepší způsob přežití. 

Stres je prastará reakce na prožívané či pociťované nebezpečí (smysly a vědomí vnímají hrozbu nebo překážku, skutečnou či zdánlivou, fyzickou či duševní), vlastní nejen člověku, ale všem živým organismům a je pro zachování života nesmírně důležitá. Přivádí nás do různých stavů pohotovosti a byl zabudován do řídicích mechanismů v dávných dobách našeho vývoje.

Z pohledu vývoje živočichů, a to zejména živočichů, kteří nejsou predátoři, se v rozporu s všeobecně přijímanou teorií naopak zdá, že základní reakcí je reakce útlumu.

Reakce znehybnění při objevení se nebezpečí, zejména predátora je vlastní i živočichům na nejnižším stupni vývojového žebříčku.

Základní reakcí nepredátorů je za prvé znehybnění (mrtvý brouk), za druhé útěk a až za třetí, pokud tyto možnosti nelze uplatnit, je útok.  

To je založeno na schopnosti vnímání predátorů, kteří reagují především na změnu stavu, což je např. v případě zraku především pohyb.

I když je obtížné zjistit, co vlastně zvířata vidí, protože to vlastně přesně nevíme ani u lidí (lidé si pro to, co vidí, sjednotili názvosloví, ale to ještě zdaleka neznamená, že musí vidět to samé a neexistuje zatím způsob, jak to ověřit), dá se předpokládat, že predátoři jsou spíše zaměření na pohyb a ne již tak barevnost viděného obrazu. Zatímco např. pro býložravce je nutné rozlišovat barevnost rostlin pro výběr správné potravy a proto mají zrak založen na vnímání statických barevných obrazů.  

 

Naopak základní reakcí predátorů je útok nebo útěk, podle síly potencionálního soupeře či oběti – potravy.

Např. pes si nevšimne (pokud ho neucítí) ani 10 metrů vzdáleného zajíce sedícího zcela bez pohybu. Za to zareaguje na nepatrný pohyb zajíce vzdáleného 100 m okamžitým vystartováním a usilovným stíháním.

 

Z výše uvedeného je možno učinit závěr že člověk původně není predátor a masožravec, což je dáno mimo jiné jeho způsobem vnímání – vidění. Prvky predátora nejsou člověku vlastní a byly do jeho genomu vloženy pravděpodobně uměle.

 

Vyjdeme-li z obecně přijímaného (ale také hodně zpochybňovaného) předpokladu, že se člověk vyvinul ze společného předka s opicí, není možno si nevšimnout toho, že opice s výjimkou lidoopů a to ještě pouze šimpanzů, nejsou predátory a i u šimpanze se jedná spíše o výjimečný způsob chování. Z tohoto pohledu, když pomineme inteligenci a to zejména sloužící k vývoji technologií, je otázkou, kdo je na vyšším stupni vývoje. Jestli spíše nezdegeneroval člověk ve vztahu ke společnému předkovi ať už jakkoliv v historii vzdálenému.  

 

Tato v teoriích stresu běžně opomíjená základní reakce útlumu se vyskytuje daleko častěji v běžném životě, než si uvědomujeme a připouštíme, i když lidová moudrost ji samozřejmě jako běžnou vnímá. Výrazy „zcepenět strachy“, „nemoct se hrůzou ani pohnout“ jsou v lidové mluvě zcela normální. Zcela běžným a všem známým případem je škola. V okamžiku, kdy učitel upře svůj pohled do třídy a začne pronášet: „Tak k tabuli půjde …“. 80 % žáků strne a začne dělat mrtvé brouky a mnozí opravdu přestanou na chvíli i dýchat a zastaví i tok myšlenek. Zbylých 10% žáků si myslí, že vše umí a tak nezažívají stress a 10% žáků sice neumí, ale nejsou tím stresováni, protože je jim výsledek případné zkoušky emočně lhostejný. Uvedená procenta jsou pouze velmi nekvalifikovaným odhadem.

Zvláštním případem jsou situace partnerských hádek, případně rodičovských výtek, kdy káraný (a to i velmi hlasitě) subjekt klidně uprostřed nejvyššího rozrušení kárajícího subjektu klidně usne (a to i velmi hlasitě), což kárající subjekt může dohnat až do stavu nepříčetnosti a následně k fyzickému násilí.  

 

I když je možno na internetu získat určité informace o útlumu jako reakci na stres (ale ve značném nepoměru k množství informací o dvou základních reakcích – útok, útěk), nenalezl (ale, netvrdím, že neexistuje) jsem nikde žádnou informaci obdobnou informacím, věnovaným „chemii“ lidského těla při stresu a chorobám vzniklým na základě nerealizace úderu či útěku. Přitom není žádný důvod nepředpokládat, že při útlumové reakci na stres probíhají v těle obdobné procesy jako při přípravě na boj či útěk. Tato „chemie“ je však odlišná a má za následek jiné druhy chorob.

Následující myšlenky jsou pouze návrhy k zamyšlení, protože k formulaci určitých teorií by bylo nutno provést podstatně kvalifikovanější analýzu a studii s využitím výsledků experimentů k tomuto účelu zaměřených. Možnými důsledky „přecházení“ stavů útlumu mohou být pak nemoci jakoukoliv formou omezující lidskou činnost a aktivitu, např. syndrom vyhoření, únavový syndrom, částečná mrtvice, neúrazová ochrnutí, výrazná zhoršení zraku či sluchu, ztráta čichu nebo chuti, ale i běžné choroby poutající nemocného na lůžko. A tak jako jsou pro předcházení chorobám vznikajícím z nerealizace „boje či útěku“ doporučovány pohybové aktivity všeho druhu, bylo by možno doporučovat k předcházení nemocem z nedostatečné realizace „útlumu“ různé relaxační a meditační techniky.          

 

Tak jako vše v dějinách lidstva i útlum jako základní reakce na stres byla a je úmyslně využívána či zneužívána.

 

Člověk má výhodu v tom, že je schopen (ne vždy a ne každý) díky inteligenci volit rozumem mezi agresí, útěkem a znehybněním.

 

Základní instinkty se mohou projevovat i v událostech společenských a dějinných. Např. v roce 1939 malá část lidí udeřila, trochu větší část utekla a nejvíce lidí dělalo mrtvého brouka. Nerad bych tímto možným výkladem jakkoliv navozoval možné odsouzení takovéto reakce velké části společnosti. Bohužel naše tzv. západní civilizace je do značné míry tak zaměřena, že nepredátorská reakce je takřka vždy považována za slabost. Výjimky jako byl Gándhí, jsou těmi, co potvrzují pravidlo. Pro jistotu upřesňuji, že není míněn postoj Gándhího (nebyl součástí západní civilizace), ale hodnocení jeho postoje západní civilizací.           

 

Proto i dnes většina lidí dělá mrtvé brouky. Děsivé, apokalyptické a katastrofické teorie a články probouzí v lidech základní instinkt mrtvého brouka, protože většina lidí nejsou predátoři a tak vlastně tyto články možná nevědomky (ale v nemalé míře s vysokou pravděpodobností i úmyslně) probouzí v lidech reakci mrtvého brouka. Utéct není kam a nemají schopnost predátorů, aby udeřili. Proto pravděpodobně nemá smysl jim toto vytýkat, ale naopak je nutno apelovat na jejich inteligenci a schopnost cílené reakce.

 

Právě poznání může hrát u člověka významnou roli při reakci na stresující vývoj lidských dějin. Řešením není nevnímání toho, co se připravuje a děje, protože stejně nakonec dojde vývoj tak daleko, že nebude možné si ho nevšimnout, ale připravenost na různé varianty vývoje s jejich pochopením a s pochopením jejich příčin. Jedině toto umožní zvolení takové reakce, která bude odpovídající inteligentní a svobodné (ve smyslu osvobozenému od všech dogmat, předsudků a vnucených teorií a představ) bytosti. Čím větší bude počet takovýchto bytostí ve společnosti, tím obtížněji bude možno realizovat plány směřující k omezení svobod a tvůrčích aktivit lidí.  

 

 

Shlédnutí: 124