V současné době prožíváme velmi zajímavé období, spojované a ovlivňované jedním významným datem. Jedná se o datum 21.12.2012, kdy končí dle mayského kalendáře “běh času”.
Co si však máme pod tímto pojmem představit, záleží už jen a jen na nás. Podle všech očividných příznaků, které nás provázejí téměř na každém kroku a podle masivní mediální kampaně, valící na nás každodenní záplavu pohrom všeho druhu to skutečně s námi v nejbližší budoucnosti nevypadá nejlépe.
Přesto se stále více lidí brání uvěřit těmto tlakům, protože vnitřně vnímají něco jiného, a to příliv nové energie, která je v rozporu s tím, co se nejen děje kolem nás, ale i s tím, co je nám dnes a denně podsouváno.
Ačkoliv energie houstne a napětí i agresivita lidí roste, přesto tito lidé vnímají tento proces s určitým ulehčením a bez oprávněných obav.
Jak je to možné? Čím je to způsobené? Kde berou sílu pro svůj klid a neutrální postoj?
Dovolte mi nabídnout vám jedno vysvětlení – hypotézu, která není možná až tak nepravdivá, jak by se na první pohled mohlo někomu zdát.
Nazval jsem ji : “Co když….?”
Proč zrovna takto?
Protože – co když je to všechno trochu jinak? Nechci tím teď zpochybňovat ani datum 21.12.2012, ani výpočty geniálních Mayů. Naopak, chci doplnit známé informace o jeden střípek, který dá výše popsanému rozporu v cítění mnohých lidí možná určitý smysl.
Pro lepší představu pojednávaného jsem zde čas zbývající k datu 21.12.2012 vyznačil jako pyramidu, vymezenou obrysově dvěma přímkami protínajícími se ve vrcholu, který představuje právě ono “konečné” datum.
A teď se vraťme opět k položené otázce – co když je vše trochu jinak?
Opakuji, nejedná se mi o zpochybňování data 21.12.2012, ale o jeho umístění na pomyslné ose námi vnímaného času. Víme přeci, jak se určoval počátek našeho současného kalendáře, i jaké změny ho provázely.
Připusťme tedy, že při určování počátku našeho letopočtu na časové ose došlo k drobné odchylce vzhledem k “nule” podle Mayů. Co když byl bod „0“ mayského kalendáře při synchronizaci s naším kalendářem nepřesně umístěn? To se mohlo klidně stát. Kdo zaručí, že se tak nestalo?
A tak zde můžeme klidně mít dva vrcholy – “konce času”. První – “virtuální” – vnímáme díky stále častěji zmiňovanému datu v médiích, a druhý – “skutečně mayský” – vnímáme energeticky i smyslově, a to od 21.12.2008. O 4 roky dříve.
Co když právě tento den byl tím “pravým” koncem mayského kalendáře, ikdyž se nám zdá divné, že se neshoduje s uváděným datem.
Podle mnohých indicií tomu tak skutečně je. Mnozí zaznamenali koncem minulého roku výraznou, takřka zlomovou změnu v energiích k lepšímu a letošní rok 2009 vnímají i přes probíhající jevy velmi pozitivně.
Změna energie byla skutečně vnímatelná a její intenzita má stále stoupající tendenci.
Zkusme si ještě trochu s tímto tématem pohrát.
Protáhneme-li si vymezující linie stěn pyramidy nad nově umístěným vrcholovým bodem, promění se okamžitě i jejich energetické působení. Ze svíravého a stále více stísňujícího sevření se rozpínají nad vrcholem do šíře a svobody. Zároveň graficky znázorňují přesně stav, ve kterém se nyní nalézáme. Prolínají se zde dva útvary, každý s jiným nábojem. Je zde jednak dobíhající “starý” čas s „virtuálním“ vrcholem v roce 2012, s energiemi stále houstnoucího a stupňujícího stresu a agresivity, bránící se svému konci (/…). Zároveň se zde však již výrazně energeticky prosazuje něco nového, nabízejícího úžasné možnosti bez omezení a pro všechny bez rozdílu (…/). Záleží jen na nás samotných, které alternativě vnímání přítomnosti dáme přednost.
Ano, nebude to zřejmě lehké, protože “staré” se nebude chtít dobrovolně vzdát, ale jeho konec je neodvratný.
V textech je často poukazováno na to, že období mezi roky 2008 a 2012 je obdobím přechodným. Mělo by tedy být i tak vnímáno, namísto prožívání blížícího se “konce” něčeho, co nedokážeme ani definovat, poněvadž jakékoliv očekávání nás odvádí od prožitku přítomnosti.
A ještě jedna zajímavost – zadíváte-li se do středu mezi oběma vrcholy, snadno zde naleznete MERKABU, dva prolínající se, navzájem obrácené trojúhelníky, symbolizující spojení Matky Země a Nebeského Otce, anebo také spojení mužského a ženského principu.
Připustíme-li tuto hypotézu, dává nám to určitou šanci k pochopení stávajícího děje a možnost lépe se orientovat v situacích které prožíváme, i v těch, které nás teprve čekají.
Nezbývá než se opět ptát – co když je to opravdu takto?
A co když i toto přechodné překrývající se období je záměrně vytvořeno, aby nám byl dán větší prostor pro snazší přechod od “starého” k “novému”. Dokážeme toho využít?
A co když je to všechno ještě úplně jinak?
I tak je to přeci NÁDHERNÉ !!!!
Shlédnutí: 132
