N-Svět jako virtuální realita

Svět jako virtuální realita a mozek jako tuner

 

Virtuální realita

 

Přestože máme stále pocit, že vše z reálného světa vnímáme pro­střednictvím našich smyslů, a že to je naprosto základní a neod­diskutovatelný fakt, pokusím se na analogii počítače vy­světlit, že tomu tak být opravdu nemusí.

 

Počítač (blíže k analogii s člověkem by byl spíše robot) vnímá své okolí a svět prostřednictvím senzorů (jako např. kamery, mikro­fony) a můžeme si klidně představit, že tento náš počítač je vyba­ven k vnímání světa i více než pouze pěti smysly. Může např. vnímat i radioaktivitu, elektromagnetické vlny a třeba i gravitační vlny). Informace získané ze senzorů zpracovává a vyhodnocuje a tím vzniká jeho “vnímání” světa (viz obr. č. 1).

Obr. č. 1

 

 

  Teď si představme, že tento počítač odpojíme od jeho senzorů a připojíme na nějaký superpočítač, který mu bude předávat všechny informace v takové formě, jako je dostával od svých senzorů (viz obr. č. 2). Součástí těchto informací bude i to, že jsou stále předá­vány prostřednictvím jeho senzorů.

 

Obr. č. 2

 

 

Takovýto počítač bude zpracovávat a vyhodnocovat předané in­formace stejně, jako když je dostával od senzorů a jako „reálný“ bude vnímat virtuální svět vytvořený superpočítačem.

Superpočítač takto může vytvářet společný virtuální svět pro mnoho „podřízených“ počítačů (viz obr. č. 3).

Pokud mezi každým počítačem a superpočítačem existuje také zpětná vazba (vnímání virtuálního světa jednotlivým počítačem a reakce na něj je přenášena zpět do superpočítače), je možno předpokládat, že nic nebrání tomu, aby superpočítač umožňoval i vzájemnou interakci mezi jednotlivými počítači.

 

Obr. č. 3

 

 

 Na obdobném principu si můžeme představit funkci a vzájemný vztah Světové mysli a jednotlivých entit (Bytostí) – jednotlivých částí Vědomí.

 

Vztah jednotlivých Bytostí (jednotlivých vědomí) ke Světové mysli si lze představit jako nekonečně ohromnou počítačovou síť.

 

 Každá Bytost je jako počítač, který je v síti se všemi ostatními počítači (Bytostmi). Přenos informací probíhá v této síti v nulo­vém čase. Komplexním propojením všech počítačů vzniká zcela nová kvalita vědomí. Dalo by se to popsat jako vědomí superpo­čítače. Tento superpočítač se svou novou úrovní kvalitativně a kvantitativně nekonečně převyšující jednotlivé počítače pak pro­jektuje “vše” do vědomí (v počítačové hantýrce do operační pa­měti a procesoru) jednotlivých počítačů, které se však, jakožto součásti tohoto superpočítače rovněž podílejí na tvorbě tohoto “vše”, které je projektováno do jednotlivých počítačů.

 

Vztah Světové mysli k některé z entit si je možno představit též jako vztah kompletního hologramu k jeho částem. Každá část hologramu obsahuje informace o celém holo­gramu, ale čím je část hologramu menší, tím jsou informace nepřesnější. U hologramu je to vidět zřetelně. Při pozorování části hologramu vidíte vždy obraz celého objektu, který je hologra­mem zobrazován, ale čím je část menší, tím je i horší kvalita zob­razení

 

Proto odvolávání se na zdravý selský rozum (“přece, když něco vidím, slyším nebo cítím, tak to tak musí být“) je v tomto případě zavádějící.

Opravdu neexistuje a ani existovat nemůže žádný, pro ortodox­ního vědce přijatelný, důkaz toho, že to takto není. Stojí zde pouze jedno tvrzení proti druhému tvrzení, jedna víra proti druhé víře. V zájmu objektivity nutno podotknout, že všichni se tváří, že v jejich případě se nejedná o víru, ale vědění, zatímco v pří­padě těch druhých se jedná o víru a nevědění.

 

Jedna víra (jeden model jsoucna) je opřená o tzv. zdravý rozum a tzv. oficiální vědu (tím je míněna věda, která má ve znaku neotřesitelné tzv. Karteziánsko-newtonovské paradigma – model světa vycházející z tradičních vědeckých představ).

Druhá víra (druhý model jsoucna) je opřená o logiku, mimo­smyslové a transcendentální vnímání podstaty věcí, ale využívá i poznatky oficiální vědy. Tento druhý, alternativní model jsoucna v sobě zahrnuje jako součást i model světa oficiální vědy.

 

Netvrdím, že model jsoucna vytvořený oficiální vědou je nepravdivý. On je pravdivý do té míry, jaká odpovídá možnostem sou­časné vědy, což mu ani nelze vytýkat (pomiňme pro účely tohoto článku účelově vytvořené nepřesné a neúplné paradigma).

Co mu však vytýkat lze, je to, že je neúplný, že se nezabývá všemi aspekty jsoucna.

Proč se nezabývá i dalšími aspekty jsoucna? Protože tvrdí, že neexistují. A když něco neexistuje, tak přece není žádný důvod to zkoumat.

 

Pro model jsoucna popisovaný v tomto článku jsem v předchozím odstavci použil výraz druhý, alternativní, což je velmi nepřesné a použil jsem jej pouze v souladu se současnou zvyklostí.

Je to však stejně nepřesné jako když se používá termín alterna­tivní medicína pro způsoby léčení, které jsou na Zemi známy již tisíce let před současnou medicínou, a které i v současnosti na Zemi používá převážná část lidstva.

Zrovna tak model jsoucna založený na mentalismu je o desítky ti­síc a možná stovky tisíc let starší než model jsoucna založený na Karteziánsko-newtonovském paradigmatu.

 

 

Mozek jako tuner

 

Mozek funguje jako tuner ve vztahu k vědomí. Při utlumení jeho funkcí při spánku, hluboké meditaci, bezvědomí nebo až i klinické smrti dochází k situaci, kdy vědomí nedostává podněty z tzv. reálného světa a začíná pracovat samo o sobě.

 

Informační tok z vyšších úrovní je normálně přehlušen tokem in­formací z tzv. reálného světa. Tento zdroj informací zprostředko­vávají naše smysly. V uvedených stavech však tomu tak není a proto se vědomí jakoby napojuje na tyto vyšší úrovně. Ve skuteč­nosti je napojeno stále, ale toto napojení si neuvědomujeme.

 

Situace je podobná té, kdy stojíte uprostřed rušné ulice a neslyšíte ani tlukot vlastního srdce a dokonce ani vlastní dech. Pokud se dostanete do naprosto odhlučněné místnosti, uslyšíte svůj dech tak, že to až bude vadit a rovněž uslyšíte tep svého srdce.

 

Díky utlumení až odpojení tuneru se naše vědomí dostává do „změněných stavů“ vědomí, což vlastně znamená do stavů napojení na jiné informační toky, nebo jinými slovy dochází k přesunu koncentrace vědomí na jiné úrovně (vědomí se přeladí na jiný ka­nál Světové mysli vysílající jiný program). To jsou pak ty stavy, kterým se říká např. lucidní snění, opuštění těla,  regresní zážitky apod.

 

 

Projekci Světové mysli do jednotlivých myslí si lze představit jako vysílání televize (s tím, že se nevysílá pouze obraz a zvuk, ale všechny vjemy). Jeden program vysílaný na jednom kanálu do všech myslí (míněno všech myslí určité skupiny myslí, např. všech inkarnací Bytostí do našeho Vesmíru) je stejný (např. pro­gram náš Vesmír).

Nutno si však uvědomit, že tento hlavní program má nesmírné množství podprogramů pro jednotlivé bytosti vnímající hlavní program ze svého mnohonásobně zúženého úhlu pohledu. Tento podprogram přijímaný do našeho vědomí vytváří naši představu o našem těle a vjemech, které prostřednictvím něj přijímáme, vy­tváří iluzi našeho ega.

 

Světová mysl vysílá své programy do všech vědomí na mnoha kanálech (pravděpodobně nekonečně mnoha kanálech). Jeden z kanálů je i náš tzv. hmotný Vesmír našich časových souřadnic. Na jiných kanálech jsou vysílány např. paralelní vesmíry, náš Vesmír v jiných časových souřadnicích, astrální svět, vícedimen­zionální vesmíry apod.

 

Každé vědomí má možnost přijímat za určitých okolností který­koliv program. Je nutno “pouze” přeladit správně přijímač (pře­nést koncentraci vědomí). Pro lidskou bytost je zdaleka nejsil­nější kanál vysílající program našeho Vesmíru a proto se do mysli dostávají především informace z tohoto kanálu.

Pokud se hlavní program zeslabí (např. při meditaci, regresní te­rapii, holotropním dýchání, při požití psychotropních látek, popř. jiných stavech změněného vědomí, při klinické smrti), dostávají se do popředí další kanály, na jejichž programy se vědomí auto­maticky přeladí. Většinou se přeladí na další nejsilnější kanál (např. astrální svět ve spánku nebo jinou časovou souřadnici na­šeho Vesmíru).

 

Při vědomém a cvičeném přelaďování (přesunu koncentrace vě­domí), popř. při použití silných prostředků je možno se dostat i na slabší kanály vysílající programy vyšších vesmírů.

 

Výrazy silnější a slabší kanál jsou použity pro vytvoření jednodu­ché představy. Přesnější výraz pro silnější kanál je kanál vysíla­jící na frekvenci bližší frekvenci vědomí konkrétního člověka a slabší kanál je kanál vysílající na frekvenci vzdálenější frekvenci konkrétního člověka.

 

Z celého tohoto článku vyplývá závěr, že realita jako takové vlastně neexistuje, že je vše pouze iluze, ale tak přesně to není.

Je nutno si stále uvědomovat, že vše je virtuální realita, nejen náš “reálný svět”, ale i tzv. astrální svět, popř. vyšší světy (vyšší di­menze), světelné bytosti, andělé apod. Vše je mentální projekce Světové mysli. Upozorňuji na to z toho důvodu, že častokrát je pojem iluze (Mája) vztahován pouze na tento hmotný svět

 

Všechno je iluze. Vše je pouze virtuální realita. Ale virtuální rea­lita a iluze není pouze tento “reálný vesmír”, ale i všechny tzv. vyšší světy, jako astrální a světy vyšších dimenzí, popř. úrovní. Na druhé straně však, i když vše je jen virtuální realita, není žádná jiná realita, a proto pro nás tento hmotný fyzický Vesmír je realitou a můžeme k němu tak přistupovat.

 

Shlédnutí: 50