Zahlcení mysli lidí i celé společnosti stále novými programy
Málokdo asi pochybuje, že současná doba je charakterizována víceméně neustálým stresem pro mnoho lidí a většinu společnosti na Zemi, minimálně její tak zvané západní části. Těch důvodů je samozřejmě více, ale v následujícím textu se budu věnovat jednomu faktoru, který často není zdůrazňován či dokonce ani zmiňován. Jsme zahlcováni nejen stále novými informacemi, ale i stále novými programy, což si často ani neuvědomujeme.
Lidé a lidstvo si instalují jak na osobní, tak i na společenské úrovni stále nové programy, které by měly sloužit jejich rozvoji. Když pomineme skutečnost, že zdaleka ne všechny nové programy slouží k rozvoji, tak stále tu zůstává jeden opomíjený fakt. Zapomíná se na nutnost odinstalování starých programů. Proto hrozí zahlcení velkým množstvím programů a tím i kolaps jak jednotlivců, tak i společnosti. Dalším problémem kromě přílišného množství programů je zejména skutečnost, že jsou instalovány stále nové programy, které však nejsou vždy kompatibilní s programy starými (neodinstalovanými), což je vidět opět jak na úrovni jednotlivých lidí, tak i společnosti.
Jedním takovým příkladem je absolvování stále nových „duchovních“ kursů, případně kursů „alternativního léčení“. Tyto kursy často působí na hlubších úrovních než je jen běžná „vědomá“ mysl a smyslové poznání. Kolize těchto programů na podvědomé úrovni pak působí obdobně, jako když se v počítači „hádají“ dva programy, i když s nimi přímo nepracujeme. Jde o programy, které běží na pozadí, (rezidentně) a uživatelé mnohdy nevědí, že je některý z programů spuštěn. Následkem bývá u počítačů v lepším případě nestandardní chování či zpomalení počítače, v horším případě se počítač „kousne“. Obdobně se tato situace může projevit i u člověka.
Kromě toho však nepochybně kolizně působí i programy natažené z jiných oblastí kolidující jak s programy uvedenými v předchozím odstavci, tak i mezi sebou navzájem. Obávám se, že je to někdy bohužel i jejich hlavním cílem. Zejména mohou být tyto cíleně kolizní programy zaměřeny na eliminaci některých „budících“ a alternativně léčebných programů.
Klasickou ukázkou jsou programy z oblasti péče o zdraví a zdravé výživy, kde vzájemná rozpornost i „čistě vědeckých“ rad a doporučení je už někdy spíše k smíchu. Nevhodná kombinace dvou či více údajně zdraví prospěšných způsobů stravování pak může mít zcela opačné než zamýšlené následky.
V této souvislosti nelze zapomínat na to, že programy také bývají primárně zaměřeny na prospěch svých tvůrců a ne jejich uživatelů, což platí pro většinu programů. Nedá mi to, abych v této souvislosti nezmínil případ takřka klasický a tím je tvorba zákonů a dalších předpisů našimi politiky. Ostatně i v oblasti počítačového softwaru asi jen opravdu naivní člověk věří tomu, že hlavním cílem Microsoftu je blaho uživatelů.
V oblasti sociální je to například instalace stále nových ekonomicko-politických programů, které však nejsou kompatibilní s přežívajícími (nemyšleno pejorativně) programy sociálními. A opět je otázkou, zda, které a do jaké míry jsou záměrně instalovány jako nekompatibilní s programy sociálními. Názorným příkladem jsou pokusy o aplikaci „volně tržní demokracie“ na některé islámské státy.
Zdá se mi však rovněž nepochybné, že programy „nové“ volně tržní demokracie jsou nekompatibilní i s programy sociálními v tak zvané západní civilizaci.
Vše to, co bylo řečeno o možné nekompatibilitě nového a starého programu, platí přiměřeně i o upgradech programů s dvěma rozdíly. Na jedné straně upgradování programu nebývá z pohledu kolize s jiným programem tak nebezpečné jako instalace programu nového. Na straně druhé však bývá daleko nenápadnější a často k němu dochází i dokonce bez schvalovacího procesu ze strany uživatele (jako u počítačů automatickou instalací upgradů), takže může být podstatně záludnější a nebezpečnější, zejména pokud se jedná o skrytý úmysl, což bývá častější spíše v oblasti sociální.
Nutno však vzít v úvahu, že odinstalování starého programu nebývá zdaleka tak jednoduché jako u počítače, i když mnoho z nás se setkalo s případem, kdy ani u počítače vše neprobíhalo hladce. Byly případy, kdy nestačil pouze restart počítače, ale bylo nutno zformátovat harddisk a všechny programy natáhnout znovu. Při použití analogie na člověka či společnost je zřejmé, že možnost je to sice lákavá, ale proveditelná ještě daleko obtížněji než u počítače, pokud se dá o proveditelnosti vůbec uvažovat. Možná tak ještě v případě společnosti by to řešil příkaz Stvořitele: „Zpátky na strom!“
Pokud budeme pokračovat v přirovnání s počítači i při odinstalování programu kvalitními odinstalačními programy mohou zůstávat v počítači (a také často zůstávají) po odinstalovaných programech určité „relikvie“, které mohou způsobovat problémy. Je možné uvažovat i o hypotéze, že při smrti a znovuzrození dochází k odinstalování všech programů a instalaci programů nových, ale „relikvie“ po programech instalovaných v minulých životech zůstávají a mohou zapříčiňovat problémy jevící se z pohledu nového života nepochopitelné. Nelze ani vyloučit možnost, že některé programy jsou tak silně ukotveny ve vědomí, že se je nedaří ani smrtí a znovuzrozením dokonale odinstalovat.
Zrovna tak jako u počítače je vždy na místě zralá úvaha, zda nový program instalovat. To se však velmi často neděje. Dokonce bych odhadl, že v oblasti instalace či upgradu nových programů u lidí či společnosti je obezřetnost a opatrnost výrazně menší než u počítačů.
Rovněž mnohem častěji než u softwaru počítačového (pokud pomineme úmysl na softwaru vydělat) jsou nové programy či upgrady pro lidi či společnost tvořeny s jinými úmysly nebo cíli (nebo jsou jimi alespoň infikované), než ty které jsou u programů oficiálně uvedeny.
Je velmi pravděpodobné, že se to i týká programů směřujících k duchovnímu rozvoji jedince či společnosti. Jedním ze spolehlivých poznávacích znaků těchto programů bývá tvrzení o výlučnosti té jediné správné (vlastní) cesty a odmítání všech cest ostatních, pokud jsou v rozporu (někdy i naprosto minimálním) s vlastním učením (programem). Je to charakteristické jak pro politicko-ekonomickou, tak bohužel i pro duchovní scénu. Podobnost s náboženstvím je tu zcela evidentní.
Jsou i některé upgrady programů, které se tváří jako by byly protikladem (revoluční změnou) programů původních, což je obzvláště rafinovaná forma upgradu již překonaného či jinak nepřijatelného programu. To se projevuje zřejmě nejvíce u programů ekonomických.
Zajímavým případem na rovině osobního rozvoje bývá situace u lidí, kteří pracují se svými čakrami a používají (/instalují si) různé programy pro jejich zprůtočnění například formou různých vizualizací energií proudících do čaker. Pokud však neodinstalují program (nebo programy), které vedly k zablokování čaker, bývá tato práce méně úspěšná a někdy i zcela neúčinná. Není však vždy jednoduché objevit, který program se podílí na blokaci konkrétní čakry. Neměli bychom však opomíjet průzkum možných blokačních programů provést, případně i ve spolupráci s člověkem k takovémuto průzkumu nadaným. To platí zejména v případech, kdy programy pro zprůtočnění čaker mají malou účinnost, případně nefungují vůbec, což je bohužel poměrně častý případ.
Klasickým příkladem bývá program k zablokování srdeční čakry. Většina lidí, která si zablokovala srdeční čakru, tak učinila, protože měla pocit, že trpí, protože příliš miluje nebo milovala a tato blokace může pocházet a také většinou pochází z minulých životů. O to je obtížnější si tuto blokaci a program, který k ní vedl, uvědomit a odinstalovat. Věnuji se tomuto závažnému tématu jen velmi stručně, protože jsem se mu věnoval již v minulých článcích.
Naše mysl je soustavně zahlcována stále novými a novými programy. Je otázkou, jak dalece pro nás tyto nové programy mají smysl. Bohužel touto otázkou se zabývá velmi málo lidí. Jinou otázku je, jak dalece je to úmysl a z jaké úrovně matrixu je řízen.
Blíže se soustředím na dvě oblasti. Zcela evidentní je to v oblasti počítačů a zejména softwaru. Každý „slušnější“ program má každé dva roky novou verzi, takže každé dva roky se „musíme“ učit některé věci stále znovu. Tvůrci s oblibou nejen vylepšují funkce, ale mění i ikony pro jednotlivé funkce a jejich umístění, takže se musíme učit téměř vše znovu. V okamžiku, kdy program na přijatelné úrovni ovládáme, objeví se nová verze. Když nemáme novou verzi, neotevřeme si věci vytvořené v novém programu jinými uživateli, takže jsme často nuceni si novou verzi koupit.
Když spustíme počítač, běžně na nás „vyskočí“ okénko s nabídkou stažení si nové verze nějakého programu.
Druhou oblastí jsou stále nové a nové formy alternativního léčení. Stále nové kurzy pro stále nové formy léčení a péči o duši jsou nabízeny někdy až nevybíravými způsoby. Dokonce jsou některé propagovány formou negativního programování, které jde až tak daleko, že se nás snaží přesvědčit, že bez absolvování kurzu a ovládnutí nabízených mentálních technik a dovedností nemůžeme úspěšně projít transformací nebo přežít.
Při prohlídce nabídky některých „léčitelů“ na internetu mě někdy až překvapilo, kolik různých léčitelských metod někteří nabízejí (pět a více nic neobvyklého). Co mě ale přímo fascinovalo, když jsem se dočetl, že takovýto léčitel anebo léčitelka jsou schopni za jednu hodinu a za částku do tisíce korun „vyčistit karmu“ každému člověku. Pokusím se na tuto možnost opět podívat optikou sportovního podobenství. Když vám někdo nabídne, že vás za hodinu a tisíc korun naučí hrát fotbal, tak pravděpodobně budete mít velké pochybnosti. Pokud vám ovšem nabídne, že za stejnou dobu a částku vám zajistí, že budete moci při fotbale hrát rukou, faulovat a dávat góly z ofsajdu, tak chápu, že taková nabídka už se nedá odmítnout.
Nedá se vyloučit, že účelem kromě mnoha jiných důvodů může být i snaha o zahlcení lidí věčným učením a v podstatě zabránění v introspekci a skutečné práci na sobě.
Na závěr bych si pro téma tohoto článku dovolil trochu poupravit jedno známé přísloví: Méně je často více.
Shlédnutí: 131
