I. kapitola Bůh

I. kapitola – Bůh

Pojem Boha

 Asi nejobtížnější část této knihy pro sdělení nesdělitelného. Dů­vod je jednoduchý.

Skutečnost přesahuje naše představy o ní. Naše představy o ní přesahují naši schopnost tuto představu popsat.

Jak jsem slíbil v předmluvě, pokusím se vždy upozornit, z jaké úrovně pravdy jsou následující informace. Pokud se bavíme o Bohu, je zřejmé, že se jedná o úroveň nejvyšší. Dobrá definice Boha neexistuje a existovat nemůže. V souladu s Paulem Brunto­nem doporučuji používat tento termín opatrně a snažit se jej vy­kládat vždy s přihlédnutím ke kontextu, ve kterém se objevuje.

Boha nemůžeme poznat, bohem můžeme pouze být.

Protože existuje pouze jeden bůh, který je vším, všichni včetně ateistů vnímáme jednoho boha. Protože však každý vnímáme jiné jeho aspekty, vzniká tak dojem, že mnozí vnímají jiného boha, či případně, že vnímají svět, který žádného boha neobsahuje.

Jen málo lidí je schopno poznat a připustit si, jak nekonečně bůh přesahuje naši schopnost ho vnímat.

Všichni vnímáme sice jen některé určité aspekty boha, ale vnímáme tak boha, i když to tak mnozí nenazývají a velmi by se takovému označení bránili.

Představy o tom, co je Bůh, jsou v západní civilizaci většinou významně ovlivněny intelektuální úrovní jednotlivých lidí.

Nižším úrovním odpovídá nejčastěji představa personifikova­ného boha, který je nejvyšší bytostí, která vše řídí a ke které se lidé obracejí se svými modlitbami a náboženskými rituály větši­nou ve snaze získat tím nějaký prospěch (nejen materiální). Také jsou tomuto bohu připisovány lidské vlastnosti.

Vyšším úrovním odpovídá představa boha jako neosobní inteligenci (vědomí), která je však oddělena od stvořeného světa (popř. je mu nadřazena), a tím i od lidských bytostí.

Pokus o popis představy Boha překračující tyto úrovně je obsahem této knihy.

Přes některé pokusy, které byly v této oblasti učiněny, je myslím nejlepší se držet toho, co o sobě prohlásil sám bůh prostřednic­tvím těch, kteří tvrdí, že s ním hovořili.

Bible – “Jsem, který jsem”.

Hovory s bohem – “Já jsem všechno to, co je i není”.

Protože plně chápu, že těmito dvěma větami jsem čtenáře asi pří­liš neuspokojil, pokusím se o nemožné, tj. o předání určité před­stavy, určitého tušení o tom, co všechno tento pojem zahrnuje.

Upozorňuji však, že čím více se pokouším konkretizovat představu o tom, co Bůh je, tím se dopouštím větších nepřesností a de­formací obrazu Boha. Jakýkoliv popis Boha ho omezuje a dělá z něj něco nižšího, což už vlastně není Bohem v tom pojetí, jaké je zde uváděno.

S tím se však bohužel (klasická ukázka toho jak přistupovat ke slovu bůh pouze s přihlédnutím k souvislostem, protože nepo­chybuji, že Bůh toho opravdu neželí) nedá nic dělat, protože úro­veň našeho vědomí a nám dostupných výrazových prostředků nám nic jiného neumožňuje.

Používám zde zcela záměrně slova bůh, přestože je velmi často používané i ve zcela jiných významových odstínech. Je to však pojem, který je nejčastěji v tomto smyslu používán a jeho syno­nyma (v tomto uvažovaném významu) jako např. vesmírná ener­gie, Kosmická inteligence apod. jsou v určitých případech zavá­dějící.

Asi nejsnadnější je vyjádření toho, co Bůh v pojetí této knihy není na rozdíl od mnoha náboženských směrů (mám zde na mysli zejmé­na křesťanství, islám a judaismus v jejich současné kanoni­zované podobě).

Bůh není – jakási personifikovaná bytost, která rozhoduje o tom, co je dobré a zlé a ostatní bytosti posuzuje, případně trestá či od­měňuje podle toho, zda jednají v souladu s tímto “božím záko­nem” či nikoliv.

Jakýkoliv důkaz pro neexistenci Boha se může týkat pouze ob­razu personifikovaného boha, který byl vytvořen některým nábo­ženstvím.

I každý materialista má kdesi v pozadí své mysli ukryto pově­domí o vše prostupující inteligenci a energii (Bohu), ale vysvět­luje si ji svým částečně omezujícím způsobem.

Velká většina ateistů se stala ateisty právě pro nemožnost inte­lektuálního ztotožnění se s obrazem personifikovaného boha ně­kterého ze světových náboženství, které převládá na území, kde žijí. Spolu s vyšší vzdělaností je toto jedním z důvodů, proč v západním světě je mnohem více ateistů než ve východním světě, protože intelektuální ztotožnění se s některým z východních náboženství je ve své podstatě snazší.

Myslím, že byť je to velmi zjednodušeně řečeno, přesto je tato představa personifikovaného boha představou boha mnoha náboženských směrů. A to jak v náboženstvích, která jsou monoteistická, tak i v náboženstvích polyteistických.

Zde se jen neubráním poznámce, že mnohá náboženství, která jsou z neznalosti (naší západní civilizace) považována za poly­te­istická (např. hinduismus) jsou v podstatě ve své nezdegenero­vané podobě monoteistická a jednotliví tzv. bohové jsou pouze projevy jediné vše prostupující síly – jediného Boha.

Čtenáře asi napadne, proč se v tomto případě tolik věnuji tomu, čím Bůh není, a kdybych takto chtěl i nadále vše vymezovat ne­gativně, kniha by se neúměrně rozrostla a stala by se tak nepře­hlednou, čemuž, jak je uvedeno v předmluvě, jsem se chtěl vy­hnout.

Důvodem je to, že mnoho lidí, tak jako i já bylo původně svedeno na více méně materialistickou orientaci z nedostatku informací. Právě proto, že nám byla a stále je mnoha teologickými naukami předkládána varianta personifikovaného boha jako jediná varianta boha, s kterou se opravdu přemýšlející člověk nemůže bez dal­šího smířit, považuji za velmi důležité zdůraznit, co Bohem v pojetí této knihy rozhodně není.

Jako příklad bych zde uvedl Starozákonního boha, tak jak je po­pisován v bibli a současnými ortodoxními křesťanskými nau­kami. Bůh je zde zobrazován jako personifikovaná bytost, zlostný stařec, který v jednotlivých případech i velmi krutě trestá lidstvo, národy a jednotlivé lidi za hříchy, které spáchaly jako důsledek chyb, se kterými je on vševědoucí a všemohoucí stvořil.

Kdyby tato kniha byla psána pro obyvatele krajin, kde převládá budhismus nebo hinduismus, byl by tento odstavec pravděpo­dobně částečně zbytečný.

Určitě by se dalo popsat i mnoho dalších stránek tím, co Bůh není (míněno ve smyslu, že není pouze tím), ale myslím, že jsem do­statečně zdůvodnil, proč jsem se věnoval pouze jednomu negativ­nímu vymezení.

Tak tedy pokusme se přiblížit se k tomu, co Bůh je. Opět při vel­kém zjednodušení se dá říct, že Bůh je vše to co je, a protože Bůh nemůže mít žádné omezení, protože pak by již nebyl neomeze­ným a tím pádem ani Bohem jakožto univerzální silou, je i vše to, co není. Chápu, že jako představa je to děsivé, ale nedá se nic dělat. Vše na co pomyslíte, je Bohem. Samozřejmě, že i vše na co nepomyslíte. Směr, který se to snaží dle mého názoru nejlépe a nejlogičtěji vysvětlit je mentalismus.

Mentalismus

 Vychází z principu, že vše je “jen” myšlenka (mentální = myšlen­kový). Jde o zásadní skok v představách o uspořádání vesmíru, či přesněji řečeno Univerza. Skok od představy Vesmíru jako ob­rovského mechanického “hodinového stroje”, jehož všechna ko­lečka do sebe přesně zapadají, k představě nekonečně obrovské soustavy “myšlenek” – jediného nekonečně obrovského homo­genního supervědomí, které je samo o sobě mimo prostor a čas, protože prostor a čas jsou již produkty tohoto supervědomí.

Pro pochopení a vysvětlení všech nevysvětlitelných jevů a zá­zraků je teorie mentalismu daleko jednodušší a logičtější než všechny za vlasy přitažené teorie ortodoxních materialistických vědců. Ve snaze uchránit si základy materialistické vědy vymýš­lejí tito jediní praví vědci nejkrkolomnější konstrukce k vysvět­lení některých jevů tak, aby nemuseli přijmout to nejpřirozenější a nejlogičtější vysvětlení, které však je v rozporu s materialistic­kým pojetím Světa.

Když už je úplně nejhůře, určitá fakta prostě ignorují, zastánce ji­ných teorií, popř. svědky událostí (které se dle jejich modelu světa teoreticky nemohou stát) zesměšňují nebo společensky znemožňují.

Occamova břitva je jedním ze základních principů či postupů, na kterých úspěšně staví i současná věda. Occamova břitva řeší problém nekonečné rozmanitosti teorií, které vedou ke stejným výsledkům. Například k Newtonovu gravitačnímu zákonu lze formulovat alternativní teorii, která říká, že gravitační síla je ve skutečnosti poloviční než podle Newtonova zákona, a zbytek způsobují jinak neviditelní a neměřitelní trpaslíci, kteří tělesa postrkují tak, aby se zdánlivě chovala podle Newtonova zákona. Occamova břitva z nespočetného množství takových alternativních teorií vybírá právě Newtonův zákon, který žádné trpaslíky nepotřebuje.

Zajímavé je, že se nepoužívá tam, kde se nehodí a vědci konstruují velmi složité teorie proto, aby našli zdůvodnění pro něco, co je jinak naprosto zřejmé a evidentní.

Jako příklad slouží zdůvodnění vzniku náboženství ve všech civilizacích a kulturách složitě vykonstruovanými evolučními výhodami, které vytvoření náboženství pro určitou skupinu lidí mají ve srovnání s prostou myšlenkou, že existuje nějaká síla či inteligence, která nás přesahuje a které lidé říkají bůh.

V termínech dnešních technologií je možno Boha popsat také jako lidskému chápání zcela se vymykající superpočítač vytváře­jící Svět, včetně časoprostoru i nás samých jako virtuální realitu. Tento superpočítač označovaný jako “Světová mysl” vytváří sou­časně vše, co kdy bylo, je a bude, protože vytváří i prostor a čas. Tato představa má pro naše plné pochopení mnoho vad na kráse. Jednou z nich je, že tento superpočítač nemá žádný hardware. Vše je pouze virtuální realita, což je o to komplikovanější, že virtuální realitou je i sám superpočítač.

Virtuální realita vytvářená virtuální realitou – to zní sice nesmy­slně, ale v tomto pojetí tomu tak je. Na námitku, že dokazuji boha bohem, předem odpovídám, že mně v žádném případě nejde o dů­kaz boží existence, ale o předložení jedné z představ o formě boží existence, pokud možno v komplexní podobě.

Aby vše nebylo tak jednoduché, v ezoterních naukách se Bůh objevuje ve dvou formách (upozorňuji zde znovu na nedostateč­nost daných výrazových prostředků a z toho možnou nepřesnost zavádějící čtenáře).

Jednou jako čiré a prázdné Absolutno bez jakéhokoliv pohybu, bez času a prostoru, které je však nabito nekonečným potenciá­lem. Pro toto Absolutno se též používá termín Transcendentální bůh nebo Absolutní mysl.

Jednou jako Stvořitel včetně Stvořeného světa, pro kterou se též používá termín Imanentní bůh nebo Světová mysl.

Absolutní mysl

 Boha ve své formě Absolutna lze snad připodobnit ke gigantic­kému superpočítači s nekonečným potenciálem, který momen­tálně neřeší vůbec žádný úkol. O Absolutnu nevíme po intelektu­ální stránce absolutně nic, protože se jedná o beztvarou a bezča­sou Prázdnotu bez hranic. To však neznamená, že neexistuje. Mysl je věčně a univerzálně přítomna, „Nic“ je pouhým zdáním. Nepřipomíná Vám to trochu teorie moderní fyziky o ohromném energetickém potenciálu vakua? Bůh stvořil Vesmír k obrazu svému.

V té míře, v jaké je člověk stvořen k obrazu božímu, je Svět stvořen k obrazu Světové mysli. V té míře je dána i možnost přiblí­žit se poznání obrazu Světové mysli. To znamená asi tak, jako mole­kula vody si může vytvořit představu oceánu. Absolutní mysl však se nepodobá ničemu jinému, je to absolutní prázdnota, zcela se vymykající lidskému chápání a proto absolutně nepoznatelná.

To, co je nepopsatelné a zcela mimo lidské chápání, je i nepo­jmenovatelné.

Proto je možno pro „to“ použít jakékoliv jméno za předpokladu, že jasně definujeme, v jakém smyslu je používáno, včetně jeho omezení.

V tomto smyslu jsou i zde používána pojmenování Absolutní mysl a Transcendentální bůh.

Absolutní mysl je zcela mimo prostor a čas, je všude a nikde, vždy a nikdy. Proto se o ní nedá konstatovat, bez zavádějící ne­přesnosti, ani že je nekonečná v čase i prostoru, protože i neko­nečnost je pojem mající význam pouze v rámci těchto dvou kate­gorií.

Pokud se někomu bude zdát, že popis Absolutní mysli vypadá jako zcela nevědecký mystický blábol, dovoluji si upozornit na pokusy o exaktní popisy takových jevů předpokládaných uznáva­nými vědeckými teoriemi, jako jsou např. černé díry a singularita předcházející velkému třesku.

Absolutní mysl by se dala připodobnit k černé díře. Při obrazové představě Světové mysli, v jejímž středu je Absolutní mysl, je možno vytvořit myšlenkovou konstrukci modelu podobného černé díře s tím, že místo hmoty jsou informace.

Čím blíže ke středu tím větší je hustota informací, až v samém středu je nekonečná hustota, takže dochází k úplnému zastavení pohybu informací (viz obr. č. 2).

Absolutní prázdno nabité nekonečnou energií (inteligencí, lás­kou).

Obr. č. 2

Jedná se o velké zjednodušení prostorového modelu třídimenzio­nálního prostoru. Kdybychom měli schopnost vytvořit a vnímat tento model v 6 nebo třeba 8 dimenzionálním prostoru, možná by se nám již nezdál tak pouhou abstrakcí. Podobnost s černou dírou by pak byla asi zřejmější, kdybychom uvažovali o černé díře jako o průniku pro nás nevnímatelného  šestidimenzionálního objektu do našeho třídimenzionálního prostoru.

Světová mysl je podstatou všech věcí, jevů a bytostí. Absolutní mysl je podstatou Světové mysli. Nedá se však říci, že by Světová mysl byla stvořena Absolutní myslí. Světová mysl je vlastností Absolutní mysli. Zatímco vše ostatní je stvářeno Myslí, je na ní závislé a má tudíž pouze omezenou relativní existenci, Mysl je absolutně nezměnitelná. Pouze její projevy podléhají změně.

Stvořený Svět, Vesmír je lucidním (vědomým) snem Boha, Svě­tové mysli.

Protože Absolutní mysl je absolutně nepoznatelná, zbývající část knihy se bude zabývat víceméně pouze Světovou myslí.

Poznávání Boha

Boha nemůžeme nikdy poznat v jeho celistvosti a podstatě, mů­žeme se pouze blížit poznání jednotlivých aspektů Stvořeného světa. To však není důvodem, abychom se o to nesnažili. Není „hříchem“ nechápat Boha, „hříchem“ je se o to nesnažit.

Boha jako Světovou mysl včetně Stvořeného světa je možno si představit v jedné z jeho forem jako matrjošku (dutá figurka, která v sobě obsahuje mnoho naprosto stejných, ale vždy menších a menších figurek).

Myslíš si, že chápeš Boha a pak zjistíš, že tento tvůj pochopený bůh je jen součástí dalšího “vyššího” boha. Pak pochopíš vyššího boha a zase zjistíš, že tento tvůj pochopený “vyšší” bůh je jen součástí ještě “vyššího” boha. Nakonec zjistíš, že Bůh je sice bez­rozměrný, ale zároveň i nekonečný, čímž není myšlena jen časo­prostorová neohraničenost. Jeho poznávání je nekonečný proces.

Poznávání Boha je jedna ze základních podmínek vývoje Bytosti ve formě člověk, jedna ze základních podmínek dosažení stavu zvaného „osvícení“.

Všichni vnímáme sice jen některé určité aspekty boha, ale vnímáme tak boha, i když to tak mnozí nenazývají a velmi by se takovému označení bránili.

Shlédnutí: 1337