Einsteinova věta o tom, že bůh nehraje v kostky je pravdivá v tom smyslu, že bůh vytváří všechny možné i nemožné varianty skutečnosti a tudíž v přeneseném slova smyslu nehází si kostkou, aby vybral jednu z variant, ale tuto možnost nechává na nás, abychom svou koncentrací si na konkrétní variantu realizovali svoji svobodu vůle a tvořivosti. To, že nám to někdy připomíná hru v kostky, je z toho důvodu, že naše vědomí (na stupni rozvoje odpovídající lidské bytosti) není schopno vnímat všechny varianty, či dokonce si jen připustit jejich možnou existenci.
Přítomnost a tím i budoucnost naše vědomí tvoří tím, že přes existenci nekonečně mnoha stavů systému si vybírá z omezeného počtu stavů systému ty, které jsou pro něj pravděpodobné.
Které stavy jsou pro naše vědomí pravděpodobné, hraje roli nejen stav našeho vědomí (jeho poznání), ale i stavy vědomí nás obklopujících.
Stále je nutné, abychom si uvědomovali základní věc. Hraje se o to, kdo ovládne naši mysl, zda oni prostřednictvím tu více tu méně sofistikovaných manipulací, nebo my pochopením toho, kdo jsme a co jsou základní principy našeho bytí.
Součástí této zejména mediální (média všeho druhu) hry je utvrzování v nevíře v možnost lepšího uspořádání společnosti, v možnost změny lidí. Dokonce jsme denně utvrzováni a mnozí tomu dokonce věří, že současný systém sice není zcela dokonalý, ale nic lepšího neexistuje a dokonce, že žijeme v nejlepším období lidských dějin a jen si toho dostatečně nevážíme.
Většina lidí ve svém strachu a pesimismu a možná i pohodlnosti a snaze shodit odpovědnost ze sebe tuto teorii nemožnosti ráda přebírá, což jim umožňuje setrvat v pasivitě.
Nebát se, je základ duševní harmonie a klidu. I kdyby měly nastat všechny hrůzy světa, které jsou nám předkládány, tak strachem a obavami dosáhneme jediného. Můžeme si zkazit zbytek života a zhoršíme si vyhlídky na šťastnější příští život.
Rád bych zdůraznil, že považuji za velmi důležité, abychom důkladně filtrovali informace k nám přicházející a nenechali manipulovat svým vědomím tak, abychom omezili možné stavy přítomnosti a budoucnosti z pohledu jejich pravděpodobnosti na ty, které se nám snaží vnutit a tak výrazně omezit naši volbu koncentrace mysli a tím i naši svobodu. Když se otevřeme i zdánlivě nepravděpodobným stavům budoucnosti (jako se někomu jeví transformace lidstva a Země a mnohem spravedlivější uspořádání společnosti, či přestup do vyšší vibrační dimenze) a budeme naše vědomí koncentrovat na tento pro nás žádoucí stav, tak takový stav také nastane.
Jeden z důležitých smyslů této transformace je, abychom si uvědomili, kdo jsme, jaké obrovské možnosti jsou v našich rukou a našich myslích a čeho jsem schopni vytvořit nejen pro nás osobně, ale i pro naši planetu….
Změny které nastanou i díky dopadajícím silným energiím z kosmu, nebudou jen dočasné, ale trvající. Myslím, že jsme právě již za vývojovou křižovatkou v dějinách lidstva a máme velké štěstí, že jsme inkarnování právě v této době, samozřejmě tato změna bude a také se již dějí obrovské změny v posunu vědomí u velké řady lidí. I když některé události, které právě probíhají nevypadají zcela pozitivně, ba naopak, ale mají za úkol celkový upgrade společnosti, planety a budou mít přesah i do celé naší sluneční soustavy….
Je třeba si uvědomit, že nejsme pouze svědky a pozorovatelé, ale hráči, kteří mohou svým posunem ve vědomí mnohé měnit. Z vyššího náhledu jsme si tuto hru již před svou inkarnací vybrali….
Někteří lidé projevují obavy, že při svém rychlém vývoji utečou natolik svým blízkým, které mají opravdu rádi, že je nějakým způsobem ztratí. Po pravdě řečeno těmito obavami trpí hlavně ženy. Ze své praxe mohu potvrdit, že se nejedná o výjimečné případy.
Existují dva základní druhy obav, které připadají v úvahu. Zaprvé vzhledem ke své dosažené úrovni vývoje mohu mít pocit, že se svými blízkými již nemohu dále žít, a zadruhé, že tento pocit budou mít oni vzhledem k mé osobě.
Na představách lidí o tom, že při svém rychlém vývoji ztratí své blízké, je nejpodstatnější ta skutečnost, že se jedná o strach. Strach z toho, že skutečnost v budoucnosti nebude odpovídat jejich představám o ní. A jak známo, motivace strachem má téměř vždy negativní vliv.
Je důležité si uvědomit, že podnětem k takovýmto představám není láska, ale strach. Pokud opravdu stoupáme na své duchovní cestě „nahoru“, tak by se naše schopnost bezpodmínečné lásky měla zvětšovat. Logicky by se tak synchronně měl zvětšovat i okruh lidí, které milujeme. Pokud někoho opravdu miluji, nemůže to být samo o sobě důvodem k tomu, abych ho opustil, nebo se zhoršil můj vztah k němu.
Bohužel se nám někdy na cestě stává, že po získání určitých vědomostí či schopností vyroste spíše naše nego, než naše schopnost milovat. Dochází k tomu zejména, jsme-li zaměřeni více na cestu poznání než na cestu lásky. Pak se může stát, že okruh bytostí námi milovaných se zúží.
Současný stav vědomí lidí na naší planetě je, jak jsem již mnohokrát zmínil záměrně snižován neustálými předkládanými tématy… Ovšem je otázkou, zda i tohle nemá být jakási „závěrečná zkouška“…
Shlédnutí: 16
