Doslov
Tak jak jsem psal předmluvu a úvod před zahájením vlastní knihy, tak i doslov jsem tvořil po jejím napsání. Co dodat? Snažil jsem se, jak nejlépe jsem uměl. Určitě bych s odstupem doby přicházel na další doplňky, případně vhodnější formulace, ale to by kniha asi vyšla o dva roky později, protože mé povolání mi neumožňuje věnovat se psaní jindy než o víkendech a sem tam nějaký večer. Také jsem nechtěl, aby kniha měla příliš stránek. Když má být něco jako učebnice, kdo rád čte tlusté učebnice?
Nikdy v životě jsem žádnou knihu nečetl vícekrát než tuto, ve snaze ji učinit, co nejsrozumitelnější.
Při tomto opakovaném čtení mě provázel zvláštní jev. Velmi často se mi stávalo, že jsem měl pocit nejen, že jsem text nenapsal já, ale dokonce, že ho čtu poprvé. Nikdy předtím jsem něco podobného nezažil.
Snaha vyvarovat se logických rozporů v rámci systému a snaha o maximální srozumitelnost a o vyváženost mi zabrala možná více času než sepsání jednotlivých poznámek a nápadů.
Jak jsem teprve při psaní zjistil, nelehké bylo i dodržování zásady používat pouze co nejpřesněji definované pojmy.
V mnoha knihách s obdobnou tématikou jsem si všiml, jak jsou používány pojmy jako člověk, bytost, bůh, duše, duch, ego, láska apod., aniž je učiněn sebemenší pokus o vymezení těchto pojmů, popř. v jakém slova smyslu jsou v daném případě použity. Z toho pak mohou plynout i značná názorová nedorozumění a dokonce zavádějící nepřesnosti. Jako příklad bych uvedl v knize zmiňované otázky kolem ega. Jak se povedl můj pokus vyhnout se tomuto nedostatku, mohl posoudit čtenář sám.
Pokud jsem se svými názory někoho dotkl v jeho náboženském nebo ateistickém přesvědčení, hluboce se omlouvám. V žádném případě to nebylo mým úmyslem, i když sám vím, že můj postoj k vírám, které jsou z mého pohledu příliš dogmatické, by měl být ohleduplnější.
Na druhé straně neexistuje kniha, která by se líbila všem a je velmi pravděpodobné, že jednotlivé části této knihy se budou někomu líbit a jiný mě za ně bude odsuzovat. Ostatně takový je úděl každého, kdo se pokouší něco sdělit, zejména pokud se jedná o pokus sdělit něco nového nebo o pokus něco sdělit novým způsobem.
Byl bych velmi rád, kdyby tato kniha byla chápána jako neuzavřené dílo a jakékoliv připomínky, výtky, nebo i zpřesňující informace a doplňky uvítám a dá-li pán bůh, podaří se mi je zapracovat do druhého opraveného vydání, jestli se ho tato kniha dočká. Emailová adresa pro případnou diskusi je následující:
info@miroslav-zelenka.cz
Na úplný závěr, jak se sluší a patří bych chtěl poděkovat bytostem, které se nejvíce zasloužily o sepsání knihy v této podobě. Všichni, které jsem v životě potkal, ať už se mi naše střetnutí v tom daném okamžiku zdálo pozitivní či negativní, byli mými velkými učiteli a já jim touto cestou děkuji. Dále děkuji všem blízkým, kteří tu s větší, tu s menší ochotou byli mojí zpětnou vazbou a několikráte mi pomohli s korekcí, zejména ve smyslu větší srozumitelnosti.
Na konec jsem si nechal dvě bytosti, kterým vděčím za to, že kniha vůbec vznikla a že vznikla v této podobě. Jedna z nich ještě žije, a proto její jméno zatím bude známo pouze mně a mým blízkým. Druhým je Paul Brunton, jak by určitě mnoho čtenářů obeznámených s jeho dílem samo poznalo. Oběma jsem již mnohokrát v duchu poděkoval a nepochybuji o tom, že se k nim mé díky dostaly.
Oběma děkuji samozřejmě nejen za sepsání této knihy, ale i za poznání, které se mi jejich zásluhou dostalo.
Prameny a doporučená literatura
Zápisky Paula Bruntona
Thorwald Dethlefsen – Osud jako šance
Neale Donald Walsh – Hovory s Bohem I, II, III
Stanislav Grof – Kosmická hra a další knihy
Brian Green – Elegantní vesmír
James Gleick – Chaos
Stephan Hawkins – První tři minuty vesmíru
Shlédnutí: 218