Milujte, láska nemá nepřátel
Tento článek je mimo jiné určitou reakcí na článek „Milujte své (ne)přátele jako sebe sama“ a diskuzi k němu, ale byl bych velmi nerad, aby byl chápán jakýmkoliv způsobem jako jeho kritika. Jedná se jen a pouze o pohled z jiné roviny poznání.
Na úvod chci upřesnit význam slov v nadpisu, protože vysvětlení toho, jak pojímám tuto větu, může zabránit některým nedorozuměním, která by mohla vzniknout. V těchto souvislostech se jedná zatím o negativní vymezení, tedy to, co tím nemyslím. Nejedná se tedy o stav, kdy tím, že miluji, mě nikdo nepovažuje za svého nepřítele.
Abych nejlépe přenesl myšlenku a umožnil její pochopení, doporučuji vytvořit si určitou představu a to dle svého založení a momentálního naladění. Zkuste si představit dle vašeho výběru jednu z možných situací, či zvolit si svoji vlastní představu odpovídající danému záměru. Hledíte do očí vás milující a vámi milované bytosti (což nemusí být vždy jen partner a dokonce ani člověk), jste sami v nádherné prosluněné krajině, v bezmračné noci plné hvězd (další situace si doplňte sami) a cítíte lásku, která prostupuje celým vaším tělem a vědomím. Nyní zkuste tento pocit lásky podržet a zároveň si představit svého nepřítele a svůj emoční vztah nepřátelství k této osobě. Jsem přesvědčen, že velká většina zjistí, že vlastně žádného nepřítele v tom daném okamžiku nemá. Pokud se někomu podaří si nějakého nepřítele vybavit a pocítit k němu emoční vztah nepřátelství, silně pochybuji, že zároveň celou svou myslí pociťuje lásku.
Neexistuje nic, co je objektivně naším nepřítelem. Jedná se pouze o náš subjektivní pocit nepřátelství k někomu, případně subjektivní pocit nepřátelství druhé osoby k nám. Pro náš subjektivní pocit nepřátelství není rozhodující, zda jsou v daném okamžiku naše zájmy nebo názory v souladu či v rozporu. Určitě existují bytosti, které plně nesdílejí naše názory či případně, jejichž zájmy jsou v rozporu s našimi, a přesto je milujeme.
Názorně to lze předvést na bytosti nazývané Ježíš Kristus. Pro tyto účely pomíjím pro danou věc jako nepodstatné různé varianty jeho existence či dokonce neexistence. Podstatné pro tento účel je chápání bytosti nazývané Ježíš Kristus jako ztělesnění určitého principu.
Běžně používaná věta, že Kristus miloval i své nepřátele, není vždy správně pochopena. Kristus miloval všechny bytosti a necítil k nikomu mentálně emoční vztah, který by se dal označit jako vztah k nepříteli. On však miloval i takové lidi, které někteří jiní lidé hodnotili jako nepřátele Krista. On sám však v nich nepřátele neviděl.
Milovat své nepřátele je tedy z určitého zorného úhlu a určité roviny poznání úsloví vnitřně rozporné. Když miluji, čímž samozřejmě není míněn povrchní stav (či vztah) zamilovanosti, nemohu mít žádného nepřítele. I slovo „své“ je v daných souvislostech problematické, protože já nemám (nevlastním) nikoho ani svého partnera, děti, přátele natož nepřátele. Jediné, co opravdu mám je můj vztah k nim a Láska (velké „L“ není překlep) není můj vztah k někomu či něčemu, Láska to je stav duše (vědomí, mysli).
Proto znovu opakuji a zdůrazňuji (samozřejmě pouze v rámci toho, že se jedná o můj úhel pohledu), že milující bytost nemá žádného nepřítele, protože pokud opravdu miluje, nemůže současně pociťovat mentálně emoční vztah nepřátelství k nikomu a ničemu. Protože já jsem součástí všeho a vše je součástí mě, pokud pociťuji nepřátelství k někomu či něčemu pociťuji i nepřátelství k sobě. Pokud pociťuji nepřátelství k sobě, nemohu opravdu milovat. I když tyto informace se zdají logicky do sebe zapadat, není to to nejpodstatnější pro úplné pochopení. Pro úplné pochopení je nejlepší plně to procítit.
Závěr – Milujte.
Shlédnutí: 217
